Dělat snadno to, co je pro druhé obtížné, je talent................Lidé zapomenou na to, co jsi řekl, i na to, co jsi udělal, ale nikdy nezapomenou na to, jak se vedle tebe cítili.....................Posláním umělce je vnášet světlo do srdcí ostatních lidí...............Bůh musel být muž. Kdyby to byla žena, tak na špičkách tančí muži................Balet dává iluzi překročení možností lidského těla.............Velký talent, to je jen velká trpělivost...........Tanec v srdci,srdce v tanci............................Tanec je nejstarší a zároveň nejmladší ze všech umění..............Tanec je skrytý jazyk duše.................Pamatuj, chceš-li něčeho dosáhnout, musíš na sobě pracovat, zatímco ti ostatní se baví.................Tanec je nejlepší psychická terapie......................Je mnoho různých povolání, ale tanec je poslání, ve kterém čas není ničím a jeho náplň vším.....................Ve své abstrakci dovede hudba postihnout lidské city i vášně tak skvělým způsobem, že nemá hranic. A balet jí je nejblíže.................
Plisecká se narodila 20. listopadu 1925 v Moskvě v rozvětvené židovské rodině původem z Litvy a dětství prožila na arktickém souostroví Špicberky, kde byl její otec ředitelem uhelných dolů. Hned v dětství pocítila na vlastní kůži zrůdnost sovětského totalitního režimu. Když jí bylo 13 let, bolševici zastřelili po vykonstruovaném procesu jejího otce. Matka, herečka němého filmu, zažila na vlastní kůži prostředí komunistického gulagu a poté vyhnanství v Kazachstánu.
Touha po baletu však byla silnější než nepřízeň osudu. Začala s ním v devíti letech a o dva roky později již stála na prknech "bolšáku". V roce 1943 ukončila studia na choreografickém institutu a byla přijata jako sólistka "nejlepšího divadla na světě", jak s láskou hovoří o Velkém divadle. Slavnou dvojroli Odetty a Odilie v Čajkovského baletu Labutí jezero, která se pak stala její životní rolí, tančila poprvé v roce 1947.
Odvrácenou stránkou života výjimečné osobnosti uprostřed šedivé totality představovaly šikana a ponižování ze strany režimu. Plisecká byla sledována, dlouho se nemohla podívat na Západ. Štěstí v osobním životě v temné době znamenala svatba s hudebním skladatelem Rodionem Ščedrinem, se kterým žije dodnes.
Její slavná mezinárodní kariéra vlastně začala až v roce 1959, kdy na přímluvu samotného Nikity Chruščova hostovala v New Yorku. Na své pouti po celém světě se setkala s mnohými šéfy států, s Robertem Kennedym jí například sblížil stejný den narození. Její první zahraniční cesta však vedla v roce 1947 do Československa. "Když slyším slovo Praha, mám vždy velmi příjemný pocit..," vzpomíná. Naposledy navštívila Česko před dvěma lety u příležitosti mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha.
Kromě Odetty a Odilie patří k nejslavnějším rolím Plisecké Kitri v baletu Don Quijote, Zarema v Bachčisarajské fontáně, hlavní role v Raymondě Alexandra Glazunova nebo Carmen v choreografii Kubánce Alberta Alonsa v baletním opusu, který úpravou hudby z Bizetovy Carmen vytvořil Ščedrin. A potom hlavně Umírající labuť na hudbu Camilla Saint-Saense v choreografii Michaila Fokina. Dalo by se ale pokračovat.
"Já sama jsem mnohokrát sledovala každodenní pohyby labutí..., abych pochopila fyziologické zákonitosti těchto krásných ptáků. Nebylo to jednoduché - po každém představení jsem byla maximálně vyčerpaná," říká o své nejslavnější roli.
Postupně však Plisecké klasika přestávala stačit a v 70. letech začala sama "choreografovat" a prvním výsledkem byla Anna Karenina na Ščedrinovu hudbu. Spolupracovala také se světovými choreografy Mauricem Béjartem a Rolandem Petitem. Béjart dokonce přímo pro Pliseckou vytvořil několik baletů. V roce 1983 převzala na dvě sezony vedení baletu Římské opery, v letech 1987-1990 vedla balet Národního divadla v Madridu. Tři roky poté oslavila - tancem - padesáté výročí své dráhy. Nyní žije s manželem střídavě v Mnichově a litevském Trakai; v roce 1991 oba přijali litevské občanství. Stále vede mistrovské taneční kurzy.
O svém životě mnohé vypověděla v autobiografii Já, Maja, která se však nesetkala s jednoznačným nadšením. Jejím kritikům vadí, že jako sovětská celebrita za totalitního režimu zase tak moc netrpěla. Na rozdíl od svých kolegů Michaila Baryšnikova či Rudolfa Nurejeva také nezvolila emigraci. Prý se bála odplaty a důvodem byla také láska k Velkému divadlu a manželovi, který by prý nikdy odejít nedokázal. Ani jeden z nich nebyl ve straně, Ščedrin dokonce odmítl podepsat dopis umělců schvalující obsazení Československa okupačními vojsky.
Maja Plisecká.jpg
Maja Plisecká - Julie.jpg
plistetskaya158.jpg
plistetskaya155.jpg
pliset07.jpg
pliset06.jpg
Plisecká Maja.jpg
PLISETYSKAYA, Maya.jpg
PLISETYSKAYA, Maya 4.jpg
PLISETYSKAYA, Maya 3.jpg
PLISETYSKAYA, Maya 2.jpg
28.01.2009 11:00:12
baletoman1

DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU MÝCH STRÁNEK. THANK YOU FOR VISITING MY WEBSITE
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one