Dělat snadno to, co je pro druhé obtížné, je talent................Lidé zapomenou na to, co jsi řekl, i na to, co jsi udělal, ale nikdy nezapomenou na to, jak se vedle tebe cítili.....................Posláním umělce je vnášet světlo do srdcí ostatních lidí...............Bůh musel být muž. Kdyby to byla žena, tak na špičkách tančí muži................Balet dává iluzi překročení možností lidského těla.............Velký talent, to je jen velká trpělivost...........Tanec v srdci,srdce v tanci............................Tanec je nejstarší a zároveň nejmladší ze všech umění..............Tanec je skrytý jazyk duše.................Pamatuj, chceš-li něčeho dosáhnout, musíš na sobě pracovat, zatímco ti ostatní se baví.................Tanec je nejlepší psychická terapie......................Je mnoho různých povolání, ale tanec je poslání, ve kterém čas není ničím a jeho náplň vším.....................Ve své abstrakci dovede hudba postihnout lidské city i vášně tak skvělým způsobem, že nemá hranic. A balet jí je nejblíže.................
Nikolská Jelizaveta -  nar. 24.10.1904 ,Vladivostok, Rusko/zem. 1955 Caracas, Venezuela

Tanečnice Jelizaveta Nikolská se narodila 24. října 1904 v ruském Vladivostoku údajně šlechtickým rodičům ruského a francouzského původu jako Jelizaveta de Boulkinová (Boulkin). V Oděse vystudovala gymnázium, navštěvovala konzervatoř a tanci se učila u L. Tittoriové. V letech 1919 – 1921 prošla místním divadlem pod vedením baletního mistra B. Romanova jako elévka, druhá a první sólová tanečnice.

Kvůli komunistické vládě
byla nucena mladá Jelizaveta s rodiči v roce 1921 opustit Rusko a přes Polsko a Francii přišla do Prahy, kde se provdala za spisovatele a činitele Felixe de la Cámaru (1897 – 1945), s nímž se s největší pravděpodobností rozvedla v roce 1927. Znala několik jazyků a zajímal ji okultismus.

Už v roce 1922 Nikolská hostovala v baletu pražského Národního divadla jako Odetta v Čajkovského „Labutím jezeru“. Následně byla do Národního divadla přijata jako sólová tanečnice pro stále hostování (1923 – 1925), odkud odešla po neshodách s partnerem a baletním mistrem Remislavem Remislavským. Jako tanečnice a choreografka spolupracovala s manželovým divadlem Komedia (1923 – 1927). Na radu mistra Augustina Bergera se ve 2. polovině 20. let zdokonalovala v tanci u O. Preobraženské ve Francii, kde vystupovala pod pseudonymem Lila Nicolska (Nikolska) ve Folies – Bergere a jako tanečnice se zjevila ve filmu Joe Francise LA REVUE DES REVUES (1927) s Josefinou Bakerovou v titulní úloze.

V letech 1930 – 1932 dokonce působila jako baletní mistryně v Královské opeře v egyptské Káhiře. Po návratu do Prahy hostovala opět v Národním divadle, ve Vinohradském divadle, ve Varieté a na několika samostatných tanečních večerech. Nakonec se usadila v Národním divadle a prošla několika funkcemi. Byla primabalerínou (1934 – 1941), baletní mistryní (1937 – 1945) a šéfkou baletu (1940 – 1945), podílela se též na choreografii baletu a oper. Uspořádala rovněž několik tanečních turné po Evropě: Itálie, Polsko, Paříž (1927), Berlín (1936), Bělehrad (1937) a se svou skupinou Československý (za války Pražský) balet zažila světový úspěch, proslavila Československo a český tanec a balet během turné po USA (1933). Hostovala též na Kladně, v Brně
, Plzni nebo Bratislavě. Za války pořádala četná turné do Říše.

Od roku 1922 provozovala Nikolská vlastní baletní školu a během 30. a 40. let vedla baletní školu Národního divadla, kde se jí podařilo vychovat řadu pozdějších vynikajících tanečníků Národního divadla. Jako žačka ruské baletní školy byla zprvu klasickou baletkou krásné tváře a zjevu, jež tanec a piruety předváděla s naprostou lehkostí a elegancí. Díky studiu v Paříži zdokonalila své možnosti v klasickém tanci, akrobatické a gymnastické prvky, charakterizovat postavy pohybem
a mimikou a znalostí řeckých, českých, španělských a orientálních tanců. Byla univerzální, ale od 30. let zažila vzestupnou tendenci (převažovaly efektní a akrobatické prvky). Přesto se zasloužila o český balet a tanec („Istar“, „Aida“ aj.).

S českým filmem přišla do styku jen několikrát. U dvou byla choreografkou, u Innemannova ŠVANDY DUDÁKA (1937) a Čápovy TANEČNICE (1943), a ve třech si zahrála a zatancovala: představovala cikánskou tanečnici v nacionální komedii Otakara Vávry CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938), primabalerínu ve Vávrově MASKOVANÉ MILENCE (1940) a primabalerínu Národního divadla madame Richetti v TANEČNICI (1943). I když v CECHU PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938) pomáhala s ostatními povzbuzovat český lid během mnichovských události
, její další činnost za okupace už tak kladná nebyla.

Nenávist ke komunismu a pravicové názory a ji za německé okupace přivedly k veřejné kolaboraci s nacisty. Byla aktivní propagátorkou nacismu a členkou zločinecké organizace Vlajka. Jistě největším jejím morálním pokleskem bylo, když její ctižádostivost a konkurenční řevnivost zavinila, že za pomoci nacistických úřadů „vyštípala“ druhého baletního choreografa a baletního mistra, levicově smýšlejícího Joe Jenčíka, z Národního divadla a zavinila tím nepřímo jeho předčasnou smrt.

I když svůj vliv u činitelů tehdejší moci vyžívala zejména k přežití svého souboru a podporováním ruských
emigrantů, přesto je z dnešního pohledu její kontroverzní postoj za okupace politováníhodný. Narozdíl od bývalého manžela, který byl za svoji kolaboraci zabit, se Nikolské podařilo během Pražského povstání 1945 s matkou utéci z Prahy (po okupaci byla v nepřítomnosti předána Lidovému soudu a distancována od umělecké činnosti na půdě Československa), přes Německo a USA se usadit v jihoamerické Venezuele. Zde taktéž vedla taneční školu a zemřela předčasně v roce 1955 ve venezuelském Caracasu ve věku pouhých padesáti (či jedna) let.


 
 

 

Zdroj: http://www.csfd.cz/herec/28995-nikolska-jelizaveta/

20.11.2009 12:54:36
baletoman1

DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU MÝCH STRÁNEK. THANK YOU FOR VISITING MY WEBSITE
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one