Dělat snadno to, co je pro druhé obtížné, je talent................Lidé zapomenou na to, co jsi řekl, i na to, co jsi udělal, ale nikdy nezapomenou na to, jak se vedle tebe cítili.....................Posláním umělce je vnášet světlo do srdcí ostatních lidí...............Bůh musel být muž. Kdyby to byla žena, tak na špičkách tančí muži................Balet dává iluzi překročení možností lidského těla.............Velký talent, to je jen velká trpělivost...........Tanec v srdci,srdce v tanci............................Tanec je nejstarší a zároveň nejmladší ze všech umění..............Tanec je skrytý jazyk duše.................Pamatuj, chceš-li něčeho dosáhnout, musíš na sobě pracovat, zatímco ti ostatní se baví.................Tanec je nejlepší psychická terapie......................Je mnoho různých povolání, ale tanec je poslání, ve kterém čas není ničím a jeho náplň vším.....................Ve své abstrakci dovede hudba postihnout lidské city i vášně tak skvělým způsobem, že nemá hranic. A balet jí je nejblíže.................
Petr Zuska -3. 8. 1968, Praha

Začínal v Tanečním divadle Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy a vystupoval ve stejně zaměřené skupině Unia Nova. Profesionální angažmá nastoupil v Pantomimě Na zábradlí 1987–89 a hrál v inscenacích Sny, Funambulles 77 a Noss. U Ladislava Fialky také zahájil studium choreografie a režie pantomimy na katedře tance Akademie múzických umění v Praze a dokončil je (po Fialkově smrti) u Ctibora Turby (1994) v době, když již byl od 1989 sólistou Pražského komorního baletu. Talentovaný, všestranně disponovaný interpret tančil v Pražském komorním baletu Sólo v Triu g moll Bedřicha Smetany (1991), Muže ve Zjasněné noci Arnolda Schönberga (1991), sólo ve Špásování (1991), Janíčka v Zápisníku zmizelého Leoše Janáčka (1992) a další. V Pražském komorním baletu byl stálým hostem i po roce 1992, kdy odešel do ND Praha (tit. postava Smrti ve Smrti a dívce, 1997; Chlapec v Chlapci a smrti, 1997) a byl sem zván jako hostující choreograf (Šibeničky, 1994; Seul, 1995; V mlhách, 1996; Komboloi, 1997; Sonáta Leoše Janáčka, 1999; Mariin sen, 2002). Sólistou v ND Praha byl šest let (1992–98), tančil Sólo v Polní mši a Návratu do neznámé země (1992), Snového dvojníka v Malém panu Friedemannovi a Normana Batese v Psychu (1993), Jerryho v Někdo to rád… (1994), tit. roli v Čajkovském (1994). Osobitý výkon podal v postavě Hněvu rodu Kapuletů v Gounodově opeře Romeo a Julie (1994), z dalších rolí to byl Pramen v Řece (1995), José v Carmen George Bizeta/A. Schneider-Rossmyho (1997), Tybalt v Romeovi a Julii (1998), Sergej Jesenin v Isadoře Duncan (1998), většinou v inscenacích Libora Vaculíka (hostoval také v Brně jako Quasimodo v jeho Zvoníkovi od Matky Boží, 1993). Z ND Praha odešel do Ballett Theatre v Mnichově (sezóna 1998- 99), kde účinkoval v titulech Going to Dark, Stamping Ground, Juliet Letters, The Last Step of The Virgin, Kreaturen a byl autorem choreografie Triple Self na hudbu Dmitrije Šostakoviče (1999). V dalším angažmá v Ballett Augsburg byl v roce 1999, kde byl hlavním aktérem choreografií Jochenna Heckmanna (Shaker Loops, Paradise Twice, Tripping through the Blue, Little Fields, Sofa–Wanted). Následující rok byl již v angažmá Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu. Tančil široký repertoár od experimentů, přes moderní díla (choreografie Jiří Kylián. Nacho Duato, Ohad Naharin) až po klasické baletní tituly (Louskáček). V roce 2001 hostoval v Německu a Kanadě. V Laterně magice v Praze postavil v inscenaci Graffiti duet - Les bras de mer (2002; do repertoáru ND zařazeno 2004), který mj. vynesl hlavní pár, interprety Evu Horákovou a Pavla Knolleho, na nominační post Cen Thálie 2002. V 2002 měla v Lotyšské národní opeře v Rize premiéru choreografie Clear Invisible (2002).
 
Od počátku své choreografické kariéry, kterou neodděluje od  dráhy interpreta, se projevoval osobitou, citlivou a muzikální stavbou svých děl (Pan Theodor Mundstock, 1991; Causa Franz Kafka, 1991; Homage de Joan Miro, 1993; Ven z hlubiny, ND Praha 1994). Spolupracoval s řadou tanečních souborů, na muzikálech, pohybových a tanečních projektech. V ND Praha byl jmenován 2003 šéfem baletu a uvedl choreografie Mezi horami (2002) a Ways 02 (2002). V roce 2004 přesvědčivě nastudoval s posluchači konzervatoře na scéně ND Ravelovo Bolero. Získal Cenu ČLF 1993 za postavu Normana Batese a Cenu Thálie 1993, v Hamburku cenu Prix Dom Perignon 1999 za choreografii Triple Self.

(zdroj: http://www.musicologica.cz/slovnik/)


Petr Zuska
(*1968)

Tanečník, choreograf a současný šéf baletu Národního divadla v Praze získal profesionální angažmá poprvé v Divadle Na Zábradlí (1987 - 89). Studoval choreografii a režii pantomimy na katedře tance Akademie múzických umění v Praze, nejdříve u zakladatele české moderní pantomimy Ladislava Fialky a poté u Ctibora Turby .

Od roku 1989 byl sólistou Pražského komorního baletu, v němž byl hostujícím choreografem i po roce 1992, kdy odešel jako sólový tanečník do Národního divadla (1992-1998). Osobitý výkon podal v postavě Hněvu rodu Kapuletů v Gounodově opeře Romeo a Julie (1994).

Z Národního divadla odešel do Ballet Theatre v Mnichově (sezona 1998-99), kde účinkoval např. v titulech Going to Dark, Stamping Ground, Kreaturen a byl autorem choreografie Triple Self na hudbu Dmitrije Šostakoviče (1999). Dále působil v Ballet Augsburg (1999), kde byl hlavní postavou choreografií Jochenna Heckmanna (např. Shaker Loops, Tripping through the Blue, Sofa - Wanted). V roce 2000 byl v angažmá Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu.

Tančil široký repertoár od experimentů, přes moderní díla (Nacho Duato, Ohad Naharin; choreografie Jiří Kylián) až po klasické baletní tituly (Louskáček). V roce 2001 hostoval v Německu a Kanadě. V Laterně magice v Praze působil v inscenaci Graffiti duet - Les bras de mer. V roce 2002 měla v lotyšské národní opeře v Rize premiéru jeho choreografie Clear Invisible (2002).

V pražském Národním divadle byl jmenován v roce 2003 šéfem baletu a uvedl choreografie Mezi horami (2002) a Ways 02 (2002). V roce 2004 přesvědčivě nastudoval s posluchači konzervatoře Ravelovo Bolero. Z mezinárodních cen získal v Hamburku cenu Prix Dom Perignon 1999 za choreografii Triple Self.

Přehled ocenění:


1993 a 1997 - Thalia Award for Interpretation
1993 - Prix of Czech Lit. Fund for Interpretation
1994 - Prix of Czech Lit. Fund for Choreography
1996 - The Best Choreography Award
1999 - Prix Dom Perignon in Hamburg International Choreographic Competition
2002 - Choreography of the Year Award

Carmen-foto Oldřich Pernica.jpg
Čajkovskij-foto V.Písařík1.jpg
Čajkovskij-foto V.Písařík.jpg
foto H.Smajkalová.jpg
Řeka-foto H.Smejkalová.jpg
18.12.2008 13:02:50
baletoman1

DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU MÝCH STRÁNEK. THANK YOU FOR VISITING MY WEBSITE
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one