Dělat snadno to, co je pro druhé obtížné, je talent................Lidé zapomenou na to, co jsi řekl, i na to, co jsi udělal, ale nikdy nezapomenou na to, jak se vedle tebe cítili.....................Posláním umělce je vnášet světlo do srdcí ostatních lidí...............Bůh musel být muž. Kdyby to byla žena, tak na špičkách tančí muži................Balet dává iluzi překročení možností lidského těla.............Velký talent, to je jen velká trpělivost...........Tanec v srdci,srdce v tanci............................Tanec je nejstarší a zároveň nejmladší ze všech umění..............Tanec je skrytý jazyk duše.................Pamatuj, chceš-li něčeho dosáhnout, musíš na sobě pracovat, zatímco ti ostatní se baví.................Tanec je nejlepší psychická terapie......................Je mnoho různých povolání, ale tanec je poslání, ve kterém čas není ničím a jeho náplň vším.....................Ve své abstrakci dovede hudba postihnout lidské city i vášně tak skvělým způsobem, že nemá hranic. A balet jí je nejblíže.................
 Pavel Ďumbala - 21. 11. 1958 Liptovský Mikuláš (Slovensko).

Absolvoval taneční oddělení konzervatoře v Košicích 1979, ve třídě Marileny a Andreje Halászových, kteří Ďumbalu již v době studií obsazovali do hlavních rolí košického baletu. V Košicích také nastoupil první profesionální angažmá (Colin v Marné opatrnosti, 1976; Princ v Louskáčkovi, 1978; tit. role v Cippolinovi, 1979). Vrátil se do Košic i  po vojenské prezenční službě v baletu AUS VN (1981–82) a zůstal zde do konce sezóny 1984-85. V září 1984 nastoupil do Pražského komorního baletu, kde se stal předním interpretem Šmokových choreografií 1985–89 (Z mého života, Musica slovaca, Večerní písně aj.). 1989 byl sólistou v Hudebním divadle v Karlíně a přijal nabídku sólistického angažmá v ND Praha (1989–97), kde se uplatnil v rolích klasického repertoáru (Šašek v Labutím jezeře, 1991;  Camacho v Donu Quijotovi, 1991; Hilarion v Giselle, 1996), tančil party v současných titulech, např. sóla v Kyliánových choreografiích (Polní mše, Návrat do neznámé země, 1992) a Vaculíkových baletních projektech (Chlapec a smrt, 1990; Johannes v Malém panu Friedemannovi, 1993;  Josefina–Joe v Někdo to rád…, 1994; tit. role v Čajkovském, 1994 aj.). Hostoval v Laterně magice (Minotaurus, 1991), Plzni (Scaramouche, 1995). V roce 1997 se stal šéfem plzeňského baletu, kde k inscenacím již ověřených titulů zval hosty (Pavel Šmok, Libor Vaculík, Petr Šimek, Jiří Němeček), sám zde jako choreograf také debutoval (Don Quijote, 1999; Marná opatrnost, 2002). Od začátku sezóny 2003-04 vede balet Státní opery Praha, jehož součástí se stal Pražský komorní balet. Repertoár tvoří převzaté tituly z Plzně (Dáma s kaméliemi, Záskok, Time of Pain) a krátká čísla z dramaturgie PKB nebo nově vytvořená pro balet Státní opery (2004: Bílé myšlenky , ch. Lucie Holánková; Krvavé lože, ch. Alena Pešková; Baro Tango,ch. Lenka Dřímalová).

(zdroj: http://www.musicologica.cz/slovnik/)

27.02.2008 09:43:00
baletoman1

DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU MÝCH STRÁNEK. THANK YOU FOR VISITING MY WEBSITE
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one