Dělat snadno to, co je pro druhé obtížné, je talent................Lidé zapomenou na to, co jsi řekl, i na to, co jsi udělal, ale nikdy nezapomenou na to, jak se vedle tebe cítili.....................Posláním umělce je vnášet světlo do srdcí ostatních lidí...............Bůh musel být muž. Kdyby to byla žena, tak na špičkách tančí muži................Balet dává iluzi překročení možností lidského těla.............Velký talent, to je jen velká trpělivost...........Tanec v srdci,srdce v tanci............................Tanec je nejstarší a zároveň nejmladší ze všech umění..............Tanec je skrytý jazyk duše.................Pamatuj, chceš-li něčeho dosáhnout, musíš na sobě pracovat, zatímco ti ostatní se baví.................Tanec je nejlepší psychická terapie......................Je mnoho různých povolání, ale tanec je poslání, ve kterém čas není ničím a jeho náplň vším.....................Ve své abstrakci dovede hudba postihnout lidské city i vášně tak skvělým způsobem, že nemá hranic. A balet jí je nejblíže.................
Jaroslav Slavický - 12. 9. 1948, Poděbrady

Absolvoval Taneční konzervatoř v Praze v roce 1967 u Dr. Marie Anny Tymichové a Prof. Karla Lukšíka. Svůj profesní základ rozšířil na roční stáži v Leningradském choreografickém učilišti A. J. Vaganovové 1967–68 (pedagogové Alexandr Puškin a Boris Bregvadze). Své vzdělání později dovršil studiem na taneční katedře HAMU (obor taneční pedagogika, 1987).
V roce 1968 byl angažován v Národním divadle v Praze, v letech 1969–70 působil jako sólista baletu v Théâtre Municipal ve Štrasburku a v letech 1970–72 získal angažmá v Stadttheater v Basileji pod vedením Pavla Šmoka. Do Národního divadla se vrátil na post sólisty v roce 1972, v angažmá setrval až do roku 1998, přičemž v letech 1990–96 jako baletní mistr.
Na první scéně ztvárnil více než 80 úloh, jeho repertoárový rejstřík byl velice široký, obsahoval jak role čistě klasické, tak i charakterní či komické: např. Princ Radoslav ve Z pohádky do pohádky (1968), Chlapec ve Zpouře not (1969), Chlapec v Sinfoniettě (1971), Jinoch v Podivuhodném mandarínovi (1972), Vezír v Šeherezádě (1973), titulní role v Ondrášovi (1974), Adam ve Stvoření světa (1975), Merkucio, Romeo a Paris v Romeovi a Julii (1974, 1975, 1997), Radúz v Radúzovi a Mahuleně (1976), Harmodius ve Spartakovi (1976), Faust a Satan v Doktoru Faustovi (1977), Václav a Girej v Bachčisarajské fontáně (1978), Princ a Rudovous v Labutím jezeře (1979, 1987), Princ v Louskáčkovi (1980), Crassus ve Spartakovi (1981), Albert v Giselle (1981), Banquo v Mackbethovi (1984), Kostěj v Ptákovi Ohnivákovi (1987), Carabosse ve Spící krasavici (1990), Camacho v Donu Quijotovi (1995), Vlk v Mauglím (1996). V letech 1980–83 byl stálým hostem Státního divadla Košice a 1985–90 Státního divadla Z. Nejedlého v Ústí nad Labem. Titul zasloužilý umělec obdržel v r. 1987.
Po ukončení aktivní dráhy tanečníka se stal velice činným na poli pedagogickém. Od roku 1972 působí na Taneční konzervatoři v Praze, od roku 1996 ve funkci ředitele školy. V letech 1988–96 vyučoval na Taneční katedře Hudební fakulty AMU. Byl uměleckým poradcem Newfoundland and Labrador Ballet Institut St. John´s Canada 1988–92, externím pedagogem v Bordeaux 1993, Edinburku 1995, Riu de Janeiru 1996 a 1998 nebo americkém Bloomingtonu 1997. Společně se svou ženou Kateřinou Elšlégrovou–Slavickou se věnovali propagaci odkazu Augusta Bournonvilla, účastnili se mezinárodních baletních pedagogických seminářů věnovaných osobnostem Maria Petipy a Augusta Bournonvilla, jako první nastudovali a uvedli v Československu jeho Slavnost květin v Genzánu nebo Trh v Bruggách. Často spolupracuje s první pražskou scénou jako asistent, který studuje s našimi tanečníky díla světové choreografie (např. Kyliánův Návrat do neznámé země, 1992, 1995; Balanchinovo Divertimento op. 15, 1995).
Vytvořil řadu autorských inscenací, např. pro Taneční konzervatoř v Praze Louskáčka (1993), která byla rovněž uvedena v Ústí nad Labem (2000) a v Ostravě (2001). Pro Národní divadlo v Brně  připravil Dona Quijota (1996) a Bajadéru (2003). Také Národní divadlo v Praze zařadilo na repertoár jeho Marnou opatrnost a Polovecké tance (2002), původně vytvořené pro studenty konzervatoře.
Jaroslav Slavický je členem Tanečního sdružení ČR (od 2004 předsedou), členem  umělecké rady ministra školství ČR.

(zdroj: http://www.musicologica.cz/slovnik/)

Slavický.jpg
28.02.2008 11:01:27
baletoman1

DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU MÝCH STRÁNEK. THANK YOU FOR VISITING MY WEBSITE
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one