Dělat snadno to, co je pro druhé obtížné, je talent................Lidé zapomenou na to, co jsi řekl, i na to, co jsi udělal, ale nikdy nezapomenou na to, jak se vedle tebe cítili.....................Posláním umělce je vnášet světlo do srdcí ostatních lidí...............Bůh musel být muž. Kdyby to byla žena, tak na špičkách tančí muži................Balet dává iluzi překročení možností lidského těla.............Velký talent, to je jen velká trpělivost...........Tanec v srdci,srdce v tanci............................Tanec je nejstarší a zároveň nejmladší ze všech umění..............Tanec je skrytý jazyk duše.................Pamatuj, chceš-li něčeho dosáhnout, musíš na sobě pracovat, zatímco ti ostatní se baví.................Tanec je nejlepší psychická terapie......................Je mnoho různých povolání, ale tanec je poslání, ve kterém čas není ničím a jeho náplň vším.....................Ve své abstrakci dovede hudba postihnout lidské city i vášně tak skvělým způsobem, že nemá hranic. A balet jí je nejblíže.................
Emerich Gabzdyl  - 20.7. 1908, Ostrava - 12.9. 1993, Ostrava

Pocházel z osmi dětí elektrikářského mistra, nedoučil se ve fotografické dílně firmy Boček a Valentík a odešel k divadlu. Stal se žákem Achille Viscusiho, který ho ve čtrnácti letech přijal jako neplaceného eléva do baletu divadla v Moravské Ostravě (1923 se stal sborovým tanečníkem, od 1926 byl sólistou). Jako choreograf v opeře a operetě se uplatňoval od svých osmnácti. Významná se stala v roce 1927 role Josefa v Straussově Legendě o Josefovi, pro kterou si ho v rámci ostravského nastudování vybral režisér Max Semmler, který s touto inscenací objížděl velkou část evropských divadel (Gabzdyl si roli zopakoval  1929 v Bratislavě v Semmlerově i následné Viscusiho verzi a do roku 1931 byl se Semmlerem na turné s Legendou o Josefovi po Rakousku, Švýcarsku a Německu). Z Ostravy odešel 1929 za  Viscusim do Bratislavy, angažmá po dvou letech pro neshody způsobené hostováním u Semmlera opustil. Tři roky tančil v evropských městech postavu Josefa a učil v berlínské Semmlerově škole. V období 1932–38 byl v angažmá v Brně, kde tančil velké role (Abderam v Glazunovově Raymondě a Šalamoun v Respighiho Belkis, 1932; Apollon ve Stravinského Apolonovi a Musách (Apollon musagète); titulní roli ve Wormserově Marnotratném synovi, 1933, aj.). Jako choreograf debutoval již na počátku své kariéry, na doporučení Ivo Richarda Stuchlého i Achille Viscusiho spolupracoval na operetách a v  Brně mu byly svěřeny větší úkoly, např. v rozsáhlých scénách ve Hrách o Marii Bohuslava Martinů, kde tančil roli Ďábla (1935) a nastudoval balet Sergeje Prokofjeva O bláznu, který jiných sedm bláznů přelstil a interpretoval hlavní roli Šuta (1935, v roce 1976 se k titulu vrátil v televizním snímku s Pavlem Ždichyncem a Vlastou Pavelcovou v hl. rolích). V Brně, mimo divadlo, spolupracoval s Mášou Cvejičovou na jejích soukromých baletních produkcích a vystupoval v pořadech  pedagožky novodobého tance Karly Hladké (role Přízraku v Lukasově Snu; role Šacha ve Wellezsově Djamileh). V roce 1938 přijal nabídku na místo baletního mistra, choreografa a prvního sólisty v rodné Ostravě. Ve své nejslavnější, nejbohatší a nejdelší (32 let) éře tančil, hrál, zpíval i režíroval. Interpretoval přes 80 velkých rolí nejširšího stylového záběru (Romeo v  Romeovi a Julii, 1950; Girej v  Bachčisarajské fontáně, 1955; Rudovous v  Labutím jezeře, 1952; titulní role v Straussově Donu Juanovi, 1957 aj.). Byl autorem choreografií a režií přes 75 baletů, tanců do 120 oper, 130 operet, a 25 činoher. Podílel se na vzniku novinek, které sám inscenoval: Ilja Hurník: Ondráš, Jiří Šust: Mír, 1951; Jarmil Burghauser: Honza a čert, 1954; Karel Kupka: Florella, 1960; Arnošt Košťál: Studna lásky a Jaromír Bažantově: Maryčka Magdónova, kde vytvořil jako šedesátiletý přesvědčivě roli otce Magdóna (1968). Jako choreograf často hostoval ve zpěvohrách divadla v Olomouci a Opavě, v zahraničí pak např. v Drážďanech inscenoval Beethovenova Prométhea (1964). Na období 1970–74 byl povolán na místo šéfa baletu ND Praha (Svěcení jara, 1972; Ondráš, 1974). Po nástupu Miroslava Kůry na jeho místo skončila Gabzdylova aktivní divadelní dráha, ale  divadlo neopustil. Pohostinsky připravoval choreografie na mnoha scénách (Ostrava, Olomouc, Opava, Košice, Ústí nad Labem aj.).
Patřil k výrazným vedoucím osobnostem českého baletu 20. století, kultivovaně a s širokou odbornou divadelní a hudební orientací se aktivně vyjadřoval k problematice stavu čsl. baletu na baletních seminářích, aktivech, festivalech, byl členem řady porot a komisí. Dopisoval do Tanečních listů a s Vladimírem Vašutem sepsal své paměti (V hlavní roli E. Gabzdyl). V roce 1963 byl jmenován Zasloužilým umělcem. Věnoval se pedagogické činnosti, vyučoval na ostravské konzervatoři a katedře tance Akademie múzických umění v Praze 1953–56. V divadelní praxi v Ostravě vychoval nebo dal velké příležitosti předním českým interpretům a ovlivnil řadu tanečních umělců, např. Věru Ždichyncovou, jejího syna Pavla Ždichynce, Alberta Janíčka, Martu Drottnerovou, Vlastu Pavelcovou, Milana Hojdyse.
Bratr Jan Gabzdyl byl korepetitorem v ostravském divadle, manželkou byla tanečnice a choreografka Jitřenka Šumovská, jejich synem byl operetní a muzikálový herec René Gabzdyl.

(zdroj: http://www.musicologica.cz/slovnik/)

27.02.2008 09:49:20
baletoman1

DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU MÝCH STRÁNEK. THANK YOU FOR VISITING MY WEBSITE
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one