Dělat snadno to, co je pro druhé obtížné, je talent................Lidé zapomenou na to, co jsi řekl, i na to, co jsi udělal, ale nikdy nezapomenou na to, jak se vedle tebe cítili.....................Posláním umělce je vnášet světlo do srdcí ostatních lidí...............Bůh musel být muž. Kdyby to byla žena, tak na špičkách tančí muži................Balet dává iluzi překročení možností lidského těla.............Velký talent, to je jen velká trpělivost...........Tanec v srdci,srdce v tanci............................Tanec je nejstarší a zároveň nejmladší ze všech umění..............Tanec je skrytý jazyk duše.................Pamatuj, chceš-li něčeho dosáhnout, musíš na sobě pracovat, zatímco ti ostatní se baví.................Tanec je nejlepší psychická terapie......................Je mnoho různých povolání, ale tanec je poslání, ve kterém čas není ničím a jeho náplň vším.....................Ve své abstrakci dovede hudba postihnout lidské city i vášně tak skvělým způsobem, že nemá hranic. A balet jí je nejblíže.................
Tereza Podařilová (* 27. srpna 1972 v Praze)

Podařilová je absolventkou Taneční kozervatoře v Praze kterou dokončila v roce 1990. Připravovala se také na stáži v Kolíně nad Rýnem.

Hned po dokončení studií na konzervatoři získala angažmá v Národním divadlev Praze. První menší sólové role tančila jako záskok ve Spící krasavici po boku Jana Kadlece, první hlavní rolí byla Kitri v Donu Quijotovi. Po jednoznačném úspěchu v této roli podepsala v roce 1992 sólovou smlouvu. V roce 2003 se stala první sólistkou souboru.

Podařilová jako první tanečnice v historii získala tři cen Thálie– za titulní roli v baletu Carmen nastudovanou v roce 1997, za Kateřinu ve Zkrocení zlé ženy (2003) a za Taťánu v Oněginu (2005).

Za roli Taťány obdržela rovněž cenu Puskin Legacy Award v roce 2000. Již ve třetím roce svého působení v Národním divadle (a po jedné sezóně jako sólistka) získala prestižní Philip Morris Ballet Flower Ballet Award . Je také nositelkou čestné plakety Národního divadla.

(zdroj: http://www.musicologica.cz/slovnik/)

Tereza Podařilová

 

Datum narození:

27.08.1972

Životopis:

první sólistka baletu ND

Narodila se v Praze. V letech 1982–1990 studovala pražskou Taneční konzervatoř, v letech 1988–1990 a 1993 absolvovala stáže na Tanzakademie Köln v Německu. V roce 1990 nastoupila angažmá do baletu Národního divadla, kde byla v roce 1992 jmenována sólistkou. V roce 2003 získala statut první sólistky. Již letmé nahlédnutí do jejího repertoáru dává tušit, že se pohybuje se stejnou jistotou a technickou bravurou v klasických titulech i v moderním repertoáru, navíc ovšem každý z těchto interpretačně obtížných úkolů dokáže naplnit vnitřním napětím a dramatickým obsahem. Pozornost na sebe upoutala v titulní roli baletu Sylvie, jako Kitri v Donu Quijotovi a Princezna Aurora ve Spící krasavici. Diváci ji mohli vidět v ústřední roli Popelky ve stejnojmenném Prokofjevově baletu, jako Margaritu v Dámě s kaméliemi, Svanildu v Coppélii, Antoninu v baletu Čajkovskij, Salome v Kruté hře. K nejvýznamnějším úkolům jejího repertoáru patří role Odetty a Odilie v Labutím jezeře, Marie v Louskáčkovi, Julie v Romeovi a Julii, Isadory v Isadora Duncan – příběh slavné tanečnice v inscenaci J. Bednárika a L. Vaculíka, Taťány v Oněginovi, Raymondy ve stejnojmenném baletu, hlavní role v Hampsonově verzi Giselle a v roli snové Kláry v novém nastudování baletu Louskáček – Vánoční příběh choreografa Y. Vamose. O citu pro komediální nadsázku přesvědčila v představení Někdo to rád…, kde ztvárnila roli Sólistky taneční skupiny. Doslova zazářila v inscenacích světoznámého choreografa J. Cranka jako Kateřina v baletu Zkrocení zlé ženy i jako Taťána v Oněginovi. Dlouhodobá spolupráce s akademickým malířem J. Kunovským ji inspirovala ke vzniku tanečně-výtvarného projektu Sirael uváděného na scéně Divadla Kolowrat. Z moderního repertoáru tančí sólové role v choreografiích J. Kyliána Sinfonietta, Návrat do neznámé země, Stamping Ground, Petite Mort, P. Zusky Ways 03, Mezi horami, Ibbur aneb Pražské mystérium, Requiem a BREL – VYSOCKIJ – KRYL / Sólo pro tři, N. Duata Jardí Tancat, A. Aileyho River, I. Galiliho Through Nana´s Eyes a také v choreografiích G. Balanchina Who cares?, Divertimento a Čajkovskij, Pas de deux. V komponovaném večeru s názvem Baletománie tančí Medoru v Korzárovi (Pas de trois) a v slavném Grand pas de quatre na hudbu C. Pugniho. Tereza Podařilová získala v roce 1990 první cenu na celostátní baletní soutěži v Praze. Za rok 1993 obdržela cenu Philip Morris Ballet Flower Award, která je u nás udělována nejlepšímu baletnímu umělci v oboru klasického tance. Titulní role v Carmen jí vynesla Cenu Thálie za rok 1997 a role Kateřiny v baletu Zkrocení zlé ženy Cenu Thálie za rok 2003. Jako první tanečnice v historii udílení Cen Thálie je od jara 2006 držitelkou těchto tří prestižních ocenění – Cenu Thálie za rok 2005 získala za ztvárnění role Taťány v slavném Crankově baletu Oněgin. Od roku 1999 do 2003 pravidelně získává Cenu nejoblíbenější tanečnice. Je držitelkou ceny Pushkin Legacy Award za roli Taťány v baletu Oněgin (2000), čestné plakety Národního divadla a ceny Komerční banky „Kobanadi“ za rok 2006.

Inscenátor:

Sirael premiéra: sezona 1999/2000 - choreografie

Role:

Giselle premiéra: sezona 1969/1970 - Venkovská dívka, Družka Myrthy
Labutí jezero premiéra: sezona 1982/1983 - Přítel Prince
Sylvie premiéra: sezona 1985/1986 - Sylvie
Don Quijote premiéra: sezona 1986/1987 - Květinářka
Spící krasavice premiéra: sezona 1989/1990 - Princezna Florina, Princezna Aurora
Z nejlepšího... premiéra: sezona 1989/1990 - Tančí
Dáma s kaméliemi premiéra: sezona 1990/1991 - Margarita
Tančírna premiéra: sezona 1990/1991 - Tančí
Choreografie z Nizozemí premiéra: sezona 1991/1992 - Sólista
Balet gala classique premiéra: sezona 1992/1993 - Tančí, Tančí, Tančí
Broučci premiéra: sezona 1992/1993 - Beruška
Malý pan Friedemann / Psycho premiéra: sezona 1992/1993 - Frederika, Gerda
Cesty premiéra: sezona 1993/1994 - Tančí, Tančí, Tančí
Někdo to rád... premiéra: sezona 1993/1994 - Sólistka skupiny
Popelka premiéra: sezona 1993/1994 - Popelka, Zlá sestra
Roméo et Juliette premiéra: sezona 1993/1994 - Duše Juliettina - zaneční role
Coppélia premiéra: sezona 1994/1995 - Svanilda
Čajkovskij premiéra: sezona 1994/1995 - Antonina, Cholera-Smrt
Americký kvartet premiéra: sezona 1995/1996 - Sólo
Amerikana premiéra: sezona 1995/1996 - Tančí, Tančí
Giselle premiéra: sezona 1995/1996 - Venkovská dívka, Družka Myrthy
Mauglí - vyprávění Matky džungle premiéra: sezona 1995/1996 - Mésúa
Návrat do neznámé země premiéra: sezona 1995/1996 - Sólista
Carmen ou La tragédie de Don José premiéra: sezona 1996/1997 - Carmen, Její dvojnice
Labutí jezero premiéra: sezona 1996/1997 - Odetta / Odilie
Isadora Duncan premiéra: sezona 1997/1998 - Mladá Isadora, Pokojská, Smrt
Romeo a Julie premiéra: sezona 1997/1998 - Julie
Krutá hra / Outsider / Amen premiéra: sezona 1998/1999 - Dívka
Louskáček premiéra: sezona 1998/1999 - Marie
Oněgin premiéra: sezona 1999/2000 - Taťána
Sirael premiéra: sezona 1999/2000 - Sirael
Šípková Růženka premiéra: sezona 1999/2000 - Růženka
Dítě a kouzla / Sinfonietta premiéra: sezona 2000/2001 - Tančí
Raymonda premiéra: sezona 2000/2001 - Raymonda
Amerikana II premiéra: sezona 2001/2002 - Tanečnice, Tanečnice
Pocta Jiřímu Kyliánovi premiéra: sezona 2001/2002 - Tančí, Tančí
Motýlí efekt premiéra: sezona 2002/2003 - Tančí
Pocta záchranářům premiéra: sezona 2002/2003 - Účinkuje
Zkrocení zlé ženy premiéra: sezona 2002/2003 - Kateřina
Zpěvy země premiéra: sezona 2002/2003 - Tančí, Tančí
Giselle premiéra: sezona 2003/2004 - Giselle
Lucrezia Borgia premiéra: sezona 2003/2004 - Zlo rodu Borgiů
Rodinné album premiéra: sezona 2003/2004 - Tančí
Baletománie premiéra: sezona 2004/2005 - Grand pas de quatre, Korzár - Medora, Umírající labuť, Čajkovskij – Pas de deux, Návrat do neznámé země
Ibbur aneb Pražské mystérium premiéra: sezona 2004/2005 - Mirjam / zdravotní sestra
Louskáček - Vánoční příběh premiéra: sezona 2004/2005 - Klára ve snu
Mozart? Mozart! premiéra: sezona 2005/2006 - IV. Pas de deux, Bas – tanec
Oněgin premiéra: sezona 2005/2006 - Taťána
Brel – Vysockij – Kryl /Sólo pro tři/ premiéra: sezona 2006/2007 - Tančí
Česká baletní symfonie premiéra: sezona 2007/2008 - Tančí

Zdroj: www.narodni-divadlo.cz

 

 

ROZHOVOR Z HUDEBNÍCH ROZHLEDŮ (NEJEN) O BALETU ONĚGIN:

  • Prvně jste se setkala s Crankovým stylem přede dvěma lety, když jste tančila Kateřinu ve Zkrocení zlé ženy. Tehdy jste řekla, že jste si docela ráda vyšla po jevišti po patách. Nyní tančíte Taťánu, roli zcela protikladnou. Jak se Vám studovala, co jste v ní našla pro Vás nového?
    V podstatě od první zkoušky jsem s ní začala žít. Taťána je citlivá, křehká bytost. Společně s kroky roste, vyvíjí se a já se postupně dostávala do jiného světa, do někoho jiného se vtělovala. A čím déle je postava na jevišti, tím se cítím silnější. Oněgina jsem, stejně jako Zkrocení, studovala s Ivanem Cavallarim. Je úžasný pedagog a, myslím, i psycholog. Práce s ním mě bavila a byla pro mě přínosná. Zároveň s námi pracovala také Jane Bourne, která vycházela z taneční notace a poradila nám řadu na první pohled banálních detailů, které nám velmi pomohly. Jak sama říkala, dopracovala s námi Oněgina do originálu.
  • Já jsem měla pocit, že Vaše Taťána z Crankova originálu skutečně vystoupila. Crankův způsob ojedinělého tanečního vyjadřování Vám sedí. V čem s ním souzníte?
    Jeho styl je velmi niterný. Cranko pracuje s pocity. S nimi tvoří obrazy a atmosféru. Tanečník si může vše prožít, je tu tolik nádherných momentů. Můžete vyjádřit děj i emoce tancem. Je to herectví v tanci, i když se pracuje s klasickou technikou.
  • Cranko má nádherné, ale náročné duety. Vyžadují spolehlivého partnera, Vy tančíte s Jiřím Kodymem. Jak se Vám s ním pracovalo?
    Výborně. Jirka je trochu uzavřený do sebe a myslím si, že se může s Oněginem v určitých pocitech ztotožnit. Jako na partnera se něho mohu maximálně spolehnout, má cit, instinkt, který se nedá naučit. Je potřeba mít vedle sebe někoho, kdo se nesesype a umí zareagovat na nečekané situace na jevišti.
  • Role Taťány k Vám přišla, jak se říká ve správný čas. Zúročujete v ní veškeré dosavadní zkušenosti. Považujete ji za svou životní roli?
    Taťána je mi hodně blízká, ale jestli je to má životní role…, nevím. Tuto roli jsem už tančila, když Oněgina v Národním divadle dělal Vasilij Medvěděv (premiéra v roce 1999 pozn. red.). Nechci srovnávat choreografie ani představení. Myslím, že hlavně záleží na podání a pochopení role. Již tehdy jsem do Taťánina světa ráda vnikala a musím říci, že se v této roli cítím vyloženě dobře.
  • Měla jste štěstí na všechny velké role tradičního klasického repertoáru. Tančila jste také party Balanchina, Kyliána, Zusky. Myslíte, že Vás nějaké role minuly?
    Ráda bych pracovala ještě s některými osobnostmi – nerada o tom, mluvím, abych to nezakřikla…, ale chtěla bych si zatančit v choreografiích Kennetha Mac Millana a Jerome Robbinse…
  • Dnes jste v pozici první sólistky baletu ND. K čemu Vás toto postavení zavazuje? Přináší Vám jistotu obsazení do hlavních rolí, nebo procházíte konkurzy?
    Hlavní role nejsou samozřejmostí. Ať jste sólista nebo první sólista, musíte své postavení stále obhajovat, pracovat na sobě, nesmíte zradit sám sebe. Lehko se stoupá nahoru, ale nejtěžší je udržet se na vrcholu. Pořád jsem v očekávání, co budu tančit.
  • Tak na Vás doléhá i určitý stres. Co děláte pro dobrou psychickou a fyzickou kondici?
    Pravidelně cvičím. Spolupracuji s fyzioterapeutem Jiřím Čumpelíkem. Beru si jeho rady a sama zkouším, co na mě funguje. A podle toho, co tančím, si projdu určitá cvičení – jiná, když tančím Labutí jezero, jiná před Zkrocením. Jsou to speciální cviky na posílení a vyrovnání svalové námahy, která si doplňuji. Každé tělo je jiné a už ve škole by se tanečník měl naučit, jak s ním pracovat a přemýšlet o tom co, jak a proč dělá. Jinak se naučíte rozumět svému tělu až v divadle a to může být někdy pozdě. Jirka Čumpelík říká, že „nastavení programu“ musí být správné a když opravdu je, tak se úrazům předchází.
  • Co Vám dělá radost?
    Třeba Oněgin (smích)… Skutečně velkou radost jsem měla po jeho premiéře. Premiérové publikum bývá jiné než obvykle. Odezva bývá všelijaká, ale tentokrát byla veliká. Před premiérou se intenzivně zkoušelo, pociťovala jsem únavu, určité vyčerpání. Vše jsem silně prožívala – když jsem šla někdy po ulici a myslela na Taťánu, chtělo se mi až brečet. Říkala jsem si, že musím prožitky, emoce nechat dozrát do premiéry. Úspěch z ní jsem si pak užila.

--------------------------------------------

Rozhovor s Terezou Podařilovou, 13.2.2008 v pořsdu Před půlnocí (zdroj: http://www.ct24.cz/textove-prepisy/5821-narodni-divadlo-je-stejne-nejkrasnejsi-rika-primabalerina-tereza-podarilova/ )

Jste skutečně špičkou ve svém oboru. Co všechno člověk musí umět a co musí mít shůry dáno, aby se dostal tak vysoko?
V první řadě je to talent a tvrdá práce, která k umění patří. Důležité je také "štěstíčko", aby si vás někdo všimnul a dostal jste první příležitost.

Jste nejen nositelkou tří Thálií, ale máte také řadu dalších mezinárodních ocenění. Nejsou pro vás tyto ceny "danajským darem", protože jsou strašně zavazující?
Určitě ne. Každé ceny i ocenění od fanoušků (kytičky, pozdravy) si strašně vážím, protože je to neuvěřitelná podpora. Dodává to chuť do nové práce a podávat dobré výsledky a hlavně tančit pro lidi, dát jim nějakou výpověď, chuť do života, protože radost někde brát musíme všichni.

O závazku ale asi hovořit můžeme?
Ano. Je to veliká zodpovědnost. Musíte neustále potvrzovat své kvality.

Jaké je postavení baletu v naší společnosti? Jste spokojená s pozorností, která je mu věnována?
Všechno má dobrou a špatnou stranu. Faktem je, že do divadla chodí čím dál tím víc lidí. Nejsou to přitom jen lidé mladší, starší, ale chodí i rodiče s dětičkami na pohádky. Když člověk hraje před plným hledištěm lidí a cítí zájem, je to krásný pocit. Na druhou stranu bych baletu přála víc popularity a většího docenění, protože tanečník se tanci věnuje od rána do večera a vlastně po celý svůj nejproduktivnější věk. Zahrnula bych do toho i záležitost důchodů. Pro tanečníka je totiž doba konce jeho kariéry velice těžká – skončí mu práce, není v důchodovém věku, není zajištěný, nemá rekvalifikaci. Znovu začínat od začátku ve věku, kdy není žádaný téměř nikde, je hodně těžká pozice.

Ve které zemi by se vám jako primabaleríně žilo lépe?
To bych si asi měla zjistit... (smích) Jednou bych si přála zažít dobu carského Ruska, kdy balerína vyšla před divadlo, kde už čekaly davy, stovky květin a kočár s koňským spřežením, který ji odvezl jako královnu domů. To by bylo nádherné, ale už se mi to asi nestane.

A v současné době?
Vždy jsem šla "po práci", chtěla jsem tančit a měla jsem určité role, které jsem chtěla dělat. Dodnes si myslím, že naše Národní divadlo je stejně nejkrásnější, takže jsem to neřešila. Pravda ale je, že kdybych zkusila třeba Říšskou operu nebo kdybych jela do Moskvy do Velkého divadla, zjistila bych, že je to tam třeba lepší.

Které postavy pro vás byly mimořádně zajímavé?
Vždy, když nějaká taková postava přijde, snažím se najít u sebe v srdci tu nejlepší možnou pozici, abych se do toho sama mohla dobře položit a dobře ji nejen odtančit, ale i odehrát. Určitě zajímavá byla Taťána v Oněginovi, což je jedna z mých nejkrásnějších rolí. A to nejen proto, že celý příběh protančím, ale i proto, že tato postava má neuvěřitelně krásný vývoj. Všem to přeji vidět, protože to není jen zážitek pro nás tanečníky, ale i pro diváky.

Do Prahy za souborem baletu Národního divadla přijíždějí také zahraniční choreografové a pedagogové. Které osobnosti pro vás byly inspirující svým charismatem, osobností? Byly takové?
Určitě to byl pedagog Ivan Cavallari, který mne učil roli Taťány, nebo Jane Bourne, která s námi také studovala party Oněgina. Tito lidé s námi také připravovali premiéru Zkrocení zlé ženy, což bylo jedno z mých nejkrásnějších představení. Tým byl pro obě představení skoro stejný, choreografii připravil John Cranko. Je to nádherná věc, že můžeme u nás v souboru tančit takovéto věci.

Sama za sebou máte několik choreografií. Která byla největší, nejvýraznější?
Asi největší byla Sirael. To bylo v roce 2000, kdy jsme pro Národní divadlo pracovali společně s akademickým malířem Janem Kunovským. Tehdy jsem mohla čerpat hodně ze svých rolí, protože když jsme stvořili ženu Sirael, dali jsem jí různé charaktery. Tak se mohla objevit Carmen, Odetta, Julie... Byla to pro mne velmi zajímavá zkušenost, kdy jsem mohla čerpat z divadelního prostředí.

S akademickým malířem Janem Kunovským připravujete své vlastní, mimodivadelní projekty?
Vytváříme audiovizuální, tanečně-výtvarné projekty, kdy Jan Kunovský maluje obrazy, ke kterým hledá inspiraci hlavně na mých zkouškách, přípravách na nové role. Podle toho, jakým způsobem se pak vitráž prosvítí, vzniká atmosféra a nálada. Já se pak snažím jeho obrazy, myšlenky nějakým způsobem rozpohybovat. Naše představení probíhají v různých kostelech a chrámech a zajímavých interiérech. Jedno z představení jsme odehráli také na balkonech Národního divadla.

Co vás na tom baví? Je snaží tančit na obraz, nebo na hudbu?
Tanec je vždy spojen s hudbou a inspirace vždy vychází z nějakého obrazu, pohybu. Každý pohyb má nějakou tečku, průběh, vazbu, které se Honza (Kunovský) snaží zachytit. Pomocí hudby, atmosféry, nálady i prosvícení a barevnosti obrazu se snažím čerpat z jeho dynamiky, stejně jako Honza čerpá z mé.

Kdybyste dostala zakázku na choreografii bez jakýchkoliv limitů – finančních, prostorových, lidských… Přemýšlela jste o tom, jaké téma byste si zvolila? Vaše budoucnost je v choreografii, nebo to cítíte jinak?
Zatím jsem o tom nepřemýšlela. Teď mám trošku pauzu, takže možná tato situace přijde. Pravda je, že mám pár melodií a hudebních skladeb, které mám moc ráda a na které bych jednou ráda udělala choreografii.

Máte vytouženou baletní roli?
Na role jsem měla docela štěstí. Pro mne to však není jen o rolích, ale hlavně o lidech, které potkávám, inspirují mě a mohu se od nich něco naučit.

V divadle musíte být schopna ztvárnit mnohdy velmi komplikované postavy? Nakolik vás zajímá činohra? Umíte si sama sebe představit jako činoherní herečku?

Přijdu si jak herečka. Když si vezmu Oněgina, "Zkrocení" i Labutí jezero, tak nad tancem, který musí šlapat jako stroj, je právě herectví. Jediný rozdíl je, že nepoužíváme slova, nevím, jestli bych to zvládla, ale hraní miluji.

Nedávno jste si vyzkoušela také práci na dokumentárním filmu "Jeden rok s primabalerínou". Jde o časosběrný dokument režiséra a kameramana Martina Kubaly. Asi nebylo úplně jednoduché pustit si kameru tak blízko do svého soukromí...
Ze začátku to bylo nezvyklé, ale časem všechno opadlo. Spolupráce s režisérem Kubalou byla výborná a na celý tým jsem si zvykla a ke konci jsem ho svým způsobem nevnímala. Takže nakonec v dokumentu jsem taková, jaká jsem ve skutečnosti.

Naučila jste se za tu dobu něco, co můžete využít při vlastní práci?
Je to nová zkušenost. Člověk musí komunikovat, odpovídat na některé otázky, které nejsou třeba úplně běžné.

Prožíváte obyčejný strach při různých skocích, zvedačkách apod.?
Strach se tam nesmí vůbec dostat, člověk si jej nesmí připustit. Jakmile přijde psychický blok, že něco neudělám, že mě partner nezvedne atd., nastává velký problém. Strach musí jít pryč stejně jako tréma, i když ta je někdy důležitá k tomu, že vás může "vyhecovat" k větším výkonům.

Mají baletky noční můry?
Jistě. Nestíhám představení, běžím po točitých schodech, nejsem učesaná, nemůžu najít kostým… Nočních můr je mnoho. Nejkrásnější sny naopak jsou, když utočíte mnoho piruet.

Kolik jste jich utočila v reálu nejvíc?
Šest, ale točila jsem je doleva, přitom je normálně točím doprava.

Míváte "okna"?
Okno už se mi dlouho nestalo. Máme ale takové pravidlo, které si předáváme: když nevíš, tak se toč. Divák nic nepozná, vy se rozkoukáte, co se okolo děje, a ono to naskočí.

Existuje v baletu nápověda, stejně jako je u činohry nebo opery?
Neexistuje. My to ale máme na rozdíl od činohry víc nazkoušené – zkoušíme každý den, a když se blíží představení, člověk se věnuje celý týden jen jemu. Takže kdybyste mi teď pustili jakýkoliv úryvek z Labutího jezera, začnu automaticky dělat pohyby, které na to mám naučené.

Vaše profese asi není úplně zdraví prospěšná. Nedeptá vás to někdy?
Zdraví úplně prospěšná není, ale sama už jsem v fázi, kdy je pro mě velice prospěšná. Když nemám pohyb, chybí mi. Je to jak u vrcholového sportu, takže bychom si mohli vyjmenovávat, co všechno se zatěžuje víc, než je zdrávo apod. Důležitá je rehabilitace a zdravotní cvičení, kdy mám svůj systém, protože každé tělo je jiné. Musíte zkrátka umět regenerovat a odpočívat, zase pomocí cvičení.

Je vaše kondice závislá na ročních obdobích?
Léto je příjemné v tom, že jsou zahřáté svaly a člověk se nemusí tolik rozcvičovat. A hlavně jsou divadelní prázdniny.

V květnu se stanete maminkou. Chodíte s miminkem na baletní sál?

Chodíme, cvičíme každý den. Miminko je na to zvyklé, takže by se mu stýskalo a mně taky (smích). Pravda je, že mi začíná období, kdy vyjdu schody a začínám se zadýchávat, takže cvičíme hodinu, hodinu a půl.
S Honzou Kunovským však znovu připravujeme další projekty a happeningy, takže jsme na sále déle, ale tvrdě netančím,nepracuji tolik .

Představám o tom, jak budete fungovat po narození děťátka, se stěží dokážete vyhnout. Můžete z nich něco prozradit? Máte nějakou představu?
Představ by měl člověk strašně moc. Nerada bych něco vyřkla. Vím, že všechno záleží na jediném, a to aby všechno dobře dopadlo a miminko bylo zdravé.

Které z období primabaleríny je v divadelním provozu nejtěžší?
Asi před premiérou. To je moment, kdy se začíná tréninkem, pak se od dvou hodin zkouší na jevišti, potom je pauza na přejití do baletních sálů, kde se zkouší až do půl šesté. To je asi nejnáročnější doba. Zrovna teď ji v divadle prožívají, protože připravují premiéru romantického baletu La Sylphide.

Náročné představení potřebuje koncentraci, obrovskou přípravu. Jak se po něm uklidňujete?
Třeba po Labutím jezeru nebo Taťáně z Oněgina nespím. Vždy to končí na nějaké dobré večeři, a pak si ještě hodně dlouho promítám v hlavě všechny situace a okamžiky. I když tančíme každé představení stejné kroky, jednotlivá představení se liší, někam se posouvají a objevují se v nich nové momenty. Takže pak s partnerem probíráme chvíle, kdy jsme na sebe zůstali koukat jiným způsobem nebo měli jiné krásné chvíle nebo se nám tam někdo nebo něco připletlo.

Je pro vyznění vašeho tance důležité, abyste si se svým partnerem lidsky rozuměla?

Je to příjemné, protože když tančíte s někým, s kým si rozumíte, jsou pro vás i zkoušky příjemnější. Atmosféra představení je k nezaplacení, ale nevíce času strávíte v baletním sále. A také je určitě důležité, aby byl taneční pár vyvážený, aby vypadal až pohádkově a ladil k rolím, které představuje, a aby si rozuměli nejen v herectví ale i v tanečním tempu.

Zajímají vás i jiné typy tance? Co byste řekla na účast v pořadu Stardance?
Společenské tance jsou krásné. Stardance bych se mohla zúčastnit tak leda v porotě, to by bylo dobré (smích).

T.Podařilová a J.Vrátil

T.Podařilová a J.Vrátil

T.Podařilová a M.Štípa, foto ND Praha

T.Podařilová a M.Štípa, foto ND Praha

T.Podařilová a M.Štípa, foto ND Praha

T.Podařilová a M.Štípa, foto ND Praha

T.Podařilová a M.Štípa, foto ND Praha

T.Podařilová a M.Štípa, foto ND Praha

Tereza Podařilová02.jpg
Tereza Podařilová01.jpg
Tereza Podařilová.jpg
<font color="#ff9900">Tereza Podařilová, Michal Štípa, foto ND Praha</font>
Tereza Podařilová, Michal Štípa, foto ND Praha
Tereza Podařilová, Michal Štípa -foto ND Parha.jpg
Tereza Podařilová, Michal Štípa - foto ND Praha.jpg
Tereza Podařilová, Jiří Vrátil.jpg
Tereza Podařilová ,foto-Roman Sejkot.jpg
Tereza Podařilová jako Giselle, foto ND Praha.jpg
Tereza Podařilová.jpg
Teraza Podařilová 2.jpg
10.10.2008 10:41:46
baletoman1

DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU MÝCH STRÁNEK. THANK YOU FOR VISITING MY WEBSITE
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one