Dělat snadno to, co je pro druhé obtížné, je talent................Lidé zapomenou na to, co jsi řekl, i na to, co jsi udělal, ale nikdy nezapomenou na to, jak se vedle tebe cítili.....................Posláním umělce je vnášet světlo do srdcí ostatních lidí...............Bůh musel být muž. Kdyby to byla žena, tak na špičkách tančí muži................Balet dává iluzi překročení možností lidského těla.............Velký talent, to je jen velká trpělivost...........Tanec v srdci,srdce v tanci............................Tanec je nejstarší a zároveň nejmladší ze všech umění..............Tanec je skrytý jazyk duše.................Pamatuj, chceš-li něčeho dosáhnout, musíš na sobě pracovat, zatímco ti ostatní se baví.................Tanec je nejlepší psychická terapie......................Je mnoho různých povolání, ale tanec je poslání, ve kterém čas není ničím a jeho náplň vším.....................Ve své abstrakci dovede hudba postihnout lidské city i vášně tak skvělým způsobem, že nemá hranic. A balet jí je nejblíže.................

Marcela Martínková

(narozena 31.10. 1940 v Opavě)

S baletním výcvikem začala jako dvanáctiletá ve škole B. Slováka při divadle v Opavě. Na doporučení svého učitele odešla v roce 1954 studovat na taneční oddělení Konzervatoře Praha, kde ji učila Marie Tymichová a O. Iljinovová. Po absolutoriu v roce 1958 byla Martínková angažována v balením souboru Státního divadla Ostrava (do roku 1964).

Obrat v její taneční dráze způsobilo setkání s Pavlem Šmokem, který byl v roce 1961 angažován ve Státním divadle Ostrava jako druhý choreograf. Mladý umělec, který hledal vlastní, netradiční umělecký výraz, nalezl v Martínkové přizpůsobivou spolupracovnici a interpretku svých choreografií: např. Candelas ve Fallově Čarodějné lásce (1963) a Svědomí v Bukového Hirošimě  (1964).

K plnému rozvinutí její umělecké osobnosti došlo během angažmá v Baletu Praha (1964-70), kam následovala Pavla Šmoka hned po založení tohoto experimentálního souboru. Interpretačním vrcholem Martínkové se stala čtyřrole Matky-Milenky-Inspirace-Smrti ve Šmokově choreografii Janáčkových Listů Důvěrných (1969).

Po zániku Baletu Praha v roce 1970 tančila Martínková dvě sezóny (opět pod Šmokovým vedením) v Basileji. V roce 1972 se stala sólistkou baletu Národního divadla v Praze.

07.02.2011 12:49:54
baletoman1

DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU MÝCH STRÁNEK. THANK YOU FOR VISITING MY WEBSITE
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one