Dělat snadno to, co je pro druhé obtížné, je talent................Lidé zapomenou na to, co jsi řekl, i na to, co jsi udělal, ale nikdy nezapomenou na to, jak se vedle tebe cítili.....................Posláním umělce je vnášet světlo do srdcí ostatních lidí...............Bůh musel být muž. Kdyby to byla žena, tak na špičkách tančí muži................Balet dává iluzi překročení možností lidského těla.............Velký talent, to je jen velká trpělivost...........Tanec v srdci,srdce v tanci............................Tanec je nejstarší a zároveň nejmladší ze všech umění..............Tanec je skrytý jazyk duše.................Pamatuj, chceš-li něčeho dosáhnout, musíš na sobě pracovat, zatímco ti ostatní se baví.................Tanec je nejlepší psychická terapie......................Je mnoho různých povolání, ale tanec je poslání, ve kterém čas není ničím a jeho náplň vším.....................Ve své abstrakci dovede hudba postihnout lidské city i vášně tak skvělým způsobem, že nemá hranic. A balet jí je nejblíže.................
Marta Drottnerová - 26.8. 1941, Zlín

Základy tanečního vzdělání získala u Julie Jastřembské v baletním studiu při Státním divadle v Ostravě, její talent se dále rozvíjel pod vedením Emericha Gabzdyla, který ji v roce 1955 angažoval do baletního souboru SD v Ostravě. Poprvé na sebe v širším měřítku upozornila jako Kateřina v Prokofjevově baletu Kamenný kvítek při čs. premiéře tohoto baletu v roce 1958. Od sezóny 1959/60 se stala členkou baletu ND v Praze, sólistkou byla však jmenována až v roce 1966, a to přes výrazné úspěchy v zahraničí i na domácí scéně. V roce 1961 získala 1. cenu na soutěži v Rio de Janeiro (Brazílie), v roce 1962 zakončila půlroční stáž v Moskvě rolí Marie v Bachčisarajské fontáně ve Velkém divadle, téhož roku vytvořila v ND v Praze roli Julie v baletu Romeo a Julie. V roce 1963 tančila v ND roli Širín v Melikovově Legendě o lásce, Ptáka Ohniváka ve stejnojmenném Stravinského baletu, Odettu/Odílii v Labutím jezeře a hostovala na galakoncertu v Londýně. V následujícím roce přivezla Stříbrnou medaili ze soutěže ve Varně (Bulharsko) a vytvořila Mášenku v Louskáčkovi a Istar ve stejnojmenném baletu Bohuslava Martinů. V roce 1965 tančila Svanildu v Delibesově Coppélii a následujícího roku dovršila jednu etapu svého tvůrčího rozmachu titulní rolí v Čajkovského baletu Šípková Růženka a Zlatou medailí z mezinárodní baletní soutěže ve Varně. V šedesátých letech se formovala umělecká osobnost Marty Drottnerové jako všestranné tanečnice, schopné interpretovat s velkou niternou citlivostí a technickým mistrovstvím širokou škálu rolí. Díky jejímu individuálnímu stylu interpretace ožily a staly se pro současného diváka zajímavými hrdinky romantických a klasických baletů, neboť přes formální čistotu a taneční virtuozitu jí vždy byl cizí jakýkoliv formalismus. Strhující byly její výkony zejména v Labutím jezeře a v Giselle Adolpha Adama. Obě role tančila dvě desítky let doma i v zahraničí a na úrovni nejvýznamnějších světových balerín. Její Giselle byla křehká, nesmírně poetická, plná vnitřní emocionality. Nezapomenutelný byl její výkon v této roli s hostujícím italským tanečníkem Paolem Bortoluzzim jako Albrechtem v ND v prosinci 1973. V sedmdesátých letech byla často zvána k pohostinským vystoupením a stala se naší nejznámější taneční umělkyní, uznávanou i na Západě. Vystupovala s francouzským souborem Les Grands Ballets classique de France (1970, 1973) ve Francii, Švýcarsku a Španělsku, hostovala v Berlíně, v Bregenzu, Budapesti a na Kubě, kde zejména v roce 1974  její vystoupení s Vlastimilem Harapesem v Giselle vzbudilo velké nadšení. Od poloviny 70. let dostály postavy, které na jevišti ND v Praze vytvářela, jiný, silně dramatický akcent. Do té doby obdivovaná pro svůj niterný lyrismus a jemnou  oduševnělou emocionalitu, překvapila svou schopností vytvářet i postavy vášnivé a kontroverzní. První role, ve které si s úspěchem vyzkoušela tento nový přístup, byla záludná, svůdná a temperamentní Čertice v Petrovově Stvoření světa (1975) a nespoutaná Carmen ve Vášni (1976). Následovala Mefistofela ve Faustovi (1977), Zarema v Bachčisarajské fontáně (1978) a Médea ve stejnojmenné kompozici Antonína Bendy (1979). Po skončení své interpretační kariéry působila v ND jako baletní mistryně. Vystudovala taneční pedagogiku na GITIS v Moskvě (absolvovala v roce 1985) a v letech 1980-93 přednášela metodiku klasického tance na katedře tance HAMU v Praze. Od počátku 90. let se také věnovala choreografii: v Ostravě inscenovala velmi zdařile Sylfidy na hudbu Frederica  Chopina (1991), v Plzni s Jiřím Blažkem Esmeraldu Cesare Pugniho (1992) a v Olomouci Notre Dame de Paris (1994). Interpretační umění Marty Drottnerové zachytil ve svém krátkometrážním filmu Jak se hladí vzduch M. Petřík (1971, kamera V. Lorenc). Získala řadu vyznamenání, v roce 1975 byla jmenována národní umělkyní, v roce 2000 získala cenu Thálie Za celoživotní mistrovství.

(zdroj: http://www.musicologica.cz/slovnik/)

Marta.jpg
Bach.fontána-foto Jaromír Svoboda.jpg
foto Jaromír Svoboda01.jpg
foto Jaromír Svoboda.jpg
foto Martin Poš.jpg
Kamenný kvítek-foto Jaromír Svoboda.jpg
Paquita-foto J. Svoboda.jpg
Paquita-foto Jaromír Svoboda.jpg
Popelka-foto Jaromír Svoboda.jpg
Stvoření světa-foto Jaromír Svoboda.jpg
Vášeň-foto Pavel Horník.jpg
18.12.2008 11:39:56
baletoman1

DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU MÝCH STRÁNEK. THANK YOU FOR VISITING MY WEBSITE
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one