Dělat snadno to, co je pro druhé obtížné, je talent................Lidé zapomenou na to, co jsi řekl, i na to, co jsi udělal, ale nikdy nezapomenou na to, jak se vedle tebe cítili.....................Posláním umělce je vnášet světlo do srdcí ostatních lidí...............Bůh musel být muž. Kdyby to byla žena, tak na špičkách tančí muži................Balet dává iluzi překročení možností lidského těla.............Velký talent, to je jen velká trpělivost...........Tanec v srdci,srdce v tanci............................Tanec je nejstarší a zároveň nejmladší ze všech umění..............Tanec je skrytý jazyk duše.................Pamatuj, chceš-li něčeho dosáhnout, musíš na sobě pracovat, zatímco ti ostatní se baví.................Tanec je nejlepší psychická terapie......................Je mnoho různých povolání, ale tanec je poslání, ve kterém čas není ničím a jeho náplň vším.....................Ve své abstrakci dovede hudba postihnout lidské city i vášně tak skvělým způsobem, že nemá hranic. A balet jí je nejblíže.................
 děj baletu  Z POHÁDKY DO POHÁDKY

1. DĚJSTVÍ

 Babička vypravuje

   Dětské hřiště na Petříně. Hrají si tu děti, kolem přecházejí typické pražské postavy, ruch se zvětšuje a dětí stále přibývá. Přichází babička s vnučkou, která tančí a hraje si spolu s ostatními dětmi. Po chvíli babička přivolává děti k sobě, otevírá pohádkovou knížku a začíná jim předčítat pohádky.

 Pohádka o princezně Zlatovlásce

    V královské zahradě pod hradem se pážata cvičí v šermu. Vybíhá princezna Zlatovláska a hraje si se zlatou kuličkou. Přicházejí lovci a dívky. Přemlouvají princezn, aby si s nimi hrála,  ale ta zná jen svou zlatou kuličku. Lovci svolávají loveckou družinu, zní fanfáry, přichází král a jeho hosté. Princové obklopují Zlatovlásku, ale ta se jen něžně přitulí k otci a stále tiskne svou kuličku k srdci.
    Král s družinou odchází na lov. Princezna se za nimi chvíli dívá, ale pak si dál pohazuje se svou kuličkou, která jí však nešťastnou náhodou spadne do studny. Z ní se vynoří žába a slíbí princezně, že jí zlatou kuličku vytáhne ven, ale jen za podmínky, že za to dostane od Zlatovlásky polibek. Princezna se chvíli zdráhá, ale touha po její nejmilejší hračce je větší než odpor k žábě, a tak souhlasí.
    Žába se ponoří a za okamžik je s kuličkou zpět. Zlatovlásce se příliš nechce žábu políbit, ale nakonec svému slibu dostojí. V tom okamžiku se z ohyzdné žáby stal krásný princ, kterého polibek vysvobodil ze zakletí. Princ vyznává Zlatovlásce lásku. Ta ale jeho slov příliš nedbá a dál si hraje se svou zlatou kuličkou. Pak jí ale kulička upadne na zem a rozbije se.
    Princ klesá před smutnou dívkou na kolena A tu si Zlatovláska uvědomuje, že i ona ho má ráda. Zvuk lesních rohů oznamuje návrat krále a jeho lovecké družiny. Zlatovláska mu představuje svého ženicha. Princ,který je syn vladaře sousedního království, vypoví o svém osudu králi a prosí ho o ruku Zlatovlásky. Král svoluje a žehná šťastným snoubencům.

2. DĚJSTVÍ

 Statečný krejčík v začarovaném zámku

   Mistr Jehlička zabloudí na své pouti světem do opuštěného starého hradu, v němž straší. Sotva vejde do hradební síně, dveře za ním zapadnou a na nilého krejčíka se sesypou čerti a různé příšery.Krejčík Jehlička si však brzy vzpomene, že má v kapse svěcenou křídu a udělá s ní kolem sebe kruh, do kterého čerti vniknout nemohou.
    Když se usadí v bezpečí uprostřed kruhu, zjeví se mu spoutaná Milena, majitelka tohoto hradu a žena rytíře Želislava. Prosí ho, aby vydržel na hradě až do rána, že tím se zlomí moc ďábla a ona i její choť budou vysvobozeni.
    Na podlaze podivně zazáří pytel. Krejčíkovi se chce spát, ale čerti na něj stále dorážejí. Ošklivé čarodějnice se promění ve svůdné krasavice a lákají ho z kruhu ven, ale Jehlička odolává. Náhle se otevřou dveře a vstupuje rytíř Želislav. Krejčík uchopí pytel a všichni čerti do něj naskáčou. Jehlička pytel rychle zaváže a hodí stranou. Rytíř Želislav mu vypravue, jak se z touhy po bohatství upsal dáblu a svou ženu, která mu v tom chtěla zabránit, dal uvěznit.
    Objevuje se i Milena a oba děkují Jehličkovi za záchranu. Statečný krejčík odmítá jejich díky, při tom náhodou zavadí o pytel, který se rozváže a z něhož se namísto čertů vysypou samé zlaťáky. Na pokyn ratíře Želislava si jich nabere, co unese a odchází.

3. DĚJSTVÍ

 Šípková Růženka

    Na nádvoří je živo, čeleď i dvořané pobíhají sem a tam, pážata se cvičí ve střelbě, mezitím se však podél paláce plíží k věži stařena. Pod pláštěm schovává přeslici. Na nádvoří vstupuje král s královnou, Růženka a několik dvořanů s šaškem. Růženka odběhne do zahrady, ostatní vcházejí do paláce, šašek žertuje s kuchtíky, děvčaty a učni.
    Růženka vstupuje do věže, kde jí stařena seznamuje s kolovrátkem. Růženka k němu usedá a v zápětí se píchne o vřeteno. Stařena se divoce zachechtá a zmizí, Růženka a spolu s ní všichni obyvatelé zámku znehybní a usnou. Život ustává, nádvoří zarůstá šípkovými keři.
    Duch času vládne nad zámkem. Vstupuje průvod dvanácti měsíců. Míjí rok za rokem, desetí za desetiletím, až mine celé století.
    Z dálky zní zvuk pastýřských píšťal, křoví se rozhrne a na nádvoří pronikne krásný princ. Prosekává se růžemi, až náhle spatří  Růženku, spící ve věži. Očarován jejím zjevem odhodí meč a holýma rukama se prodere růžemi až do věže. Tam se skloní nad spící krasavicí a políbí jí.
    V tom okamžiku zmizí růže a celý zámek se probudí z dlouhého spánku. Princ vede Růženku mezi rozradostnělý lid, který oslavuje svého zachránce. Král a královna vítají statečného zachránce a dávají mu Růženku za ženu.

4. DĚJSTVÍ

  Zvířátka a Petrovští

     V krásném lesním zákoutí dováději a tančí víly, fauni, mušky, voda, houby. Když pojednou někde na blízku zakokrhá kohout, vše se rozprchne. Přicházejí zvířátka. Vede je pyšný kohout, za ním cválá osel, sledovaný kočičkou. Jako poslední poskakuje pes. Náhle zazní výstřel. Zvířátka se polekají a skryjí se v houští.
   Z úkrytu vidí přicházet Petrovské, známé loupežníky. Petrovští přepadnou zbloudilého cizince a z radosti nad vydatnou kořistí se dají do tance. Zvířátka se k nim nepozorovaně přiblíží a za velikého křiku se na loupežníky vrhnou. Petrovští se náramně vylekají a rychle berou nohy na ramena. Zvířátka osvobodí cizince, vezmou ho mezi sebe a vesele odcházejí.

   Apoteóza

    Jeviště se opět proměnilo v petřínské hřiště z prvního dějství. Babička dovyprávěla poslední pohádku, sluníčko zapadá, je čas jít domů. Děti se loučí s babičkou a jen nerady odcházejí. Park se vylidnil, prochází tudy jen starý hlídač. Petřín se halí do neproniknutelné mlhy. Z ní se však vynoří postava Pohádky, kolem níž se sekupí všechny pohádkové postavy.

7.4. 1983, foto J. Svoboda

7.4. 1983, foto J. Svoboda

7.4. 1983, foto J. Svoboda

7.4. 1983, foto J. Svoboda

7.4. 1983, foto J. Svoboda

7.4. 1983, foto J. Svoboda

7.4. 1983, foto J. Svoboda

7.4. 1983, foto J. Svoboda

7.4. 1983, foto J. Svoboda

7.4. 1983, foto J. Svoboda

15.08.2008 16:14:46
baletoman1

DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU MÝCH STRÁNEK. THANK YOU FOR VISITING MY WEBSITE
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one