Dělat snadno to, co je pro druhé obtížné, je talent................Lidé zapomenou na to, co jsi řekl, i na to, co jsi udělal, ale nikdy nezapomenou na to, jak se vedle tebe cítili.....................Posláním umělce je vnášet světlo do srdcí ostatních lidí...............Bůh musel být muž. Kdyby to byla žena, tak na špičkách tančí muži................Balet dává iluzi překročení možností lidského těla.............Velký talent, to je jen velká trpělivost...........Tanec v srdci,srdce v tanci............................Tanec je nejstarší a zároveň nejmladší ze všech umění..............Tanec je skrytý jazyk duše.................Pamatuj, chceš-li něčeho dosáhnout, musíš na sobě pracovat, zatímco ti ostatní se baví.................Tanec je nejlepší psychická terapie......................Je mnoho různých povolání, ale tanec je poslání, ve kterém čas není ničím a jeho náplň vším.....................Ve své abstrakci dovede hudba postihnout lidské city i vášně tak skvělým způsobem, že nemá hranic. A balet jí je nejblíže.................

Pia Fraus (Milosrdná lež)

Pia fraus (Milosrdná lež)

     Stará žena sedí na houpací židli. Přichází hoch s košíkem říčních raku a dráždí starou ženu. Hází na dům kamínky, škrábe po žaluziích. Stařena ho zlostně odhání v domění, že je to Smrt.
    Po chvíli ponurého klidu ťuká na okno a dveře stařenina domu mladá dívka. Stařena si opět myslí, že je Smrt a vyhání jí.
    Vzápětí přichází starý brusič nožů. Stařena si ho opět zamění ze Smrtí a žene ho pryč.
    Stará žena opět usedá do křesla. K domu se blíží listonoš - posel smrti. Obchází kruhem dům, zastaví se u dveří a z pláště vyjme psaní - obsílku na věčnost.
    Klepe na dveře. Stará paní je pootevírá, ale když spatří smrtonoše, vyděšeně před ním dveře zabouchne. Posel jí přemlouvá: nese jí psaní od jejího dávného milého. Stařena napjatě poslouchá. Před očima se jí vybavuje obraz dávno uplynulého mládí...
    V druhém plánu se nasvěcuje postava mladíka - jejího milého. Z druhé strany mu přichází naproti mladá dívka. Je to sama stará paní: tento příběh se odehrál před mnoha a mnoha lety.
    Listonoš stupňuje svoje naléhání. Konejšivě a něžně jí přemlouvá. Před vnitřním zrakem staré paní se opět objevuje tvář jejího milého, vztahujícího k ní toužebně ruce.
    Napětí roste. Pak je rozhodnuto, stará paní jde odhodlaně ke dveřím a otevírá je dokořán. Listonoš před ní smeká - ano, je to on, je to její dávný milý. Stařena se schoulí v jeho náručí. Listonošš odhazuje svou pelerínu (a s ní zároveň i masku a oděv stařeny). Na scéně je to nyní týž milostný pár jako ve vzpomínkách staré paní. Následuje velké milostné pas de deux.
    Znovu se pomalu nasvěcuje houpací křeslo se stařenou, která umírá. Její ruka klesá. Z rozevřených prstů jí padá na zem dopis - obsílka smrti.
    Pohyb křesla slábne a dozní do ticha...

29.04.2008 12:09:54
baletoman1

DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU MÝCH STRÁNEK. THANK YOU FOR VISITING MY WEBSITE
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one