Dělat snadno to, co je pro druhé obtížné, je talent................Lidé zapomenou na to, co jsi řekl, i na to, co jsi udělal, ale nikdy nezapomenou na to, jak se vedle tebe cítili.....................Posláním umělce je vnášet světlo do srdcí ostatních lidí...............Bůh musel být muž. Kdyby to byla žena, tak na špičkách tančí muži................Balet dává iluzi překročení možností lidského těla.............Velký talent, to je jen velká trpělivost...........Tanec v srdci,srdce v tanci............................Tanec je nejstarší a zároveň nejmladší ze všech umění..............Tanec je skrytý jazyk duše.................Pamatuj, chceš-li něčeho dosáhnout, musíš na sobě pracovat, zatímco ti ostatní se baví.................Tanec je nejlepší psychická terapie......................Je mnoho různých povolání, ale tanec je poslání, ve kterém čas není ničím a jeho náplň vším.....................Ve své abstrakci dovede hudba postihnout lidské city i vášně tak skvělým způsobem, že nemá hranic. A balet jí je nejblíže.................

CO SE V BALETU STALO V ROCE 2000-

2000

 

23.-30.1. proběhl 28. ročník PRIX DE LAUSANNE, kterého se zúčastnilo 160 kandidátů ze 30. zemí. V rámci galavečera vystoupili Julio Bocca, Angel Corella, Vladimir Malachov či Nina Ananišvili. Gala skončilo premiérou Variací na Haydnovo téma v choreografii Twily Tharp.

 

8.5. oslavil soubor AMERICAN BALLET THEATRE v Metropolitní opeře v New Yorku šedesáté výročí svého vzniku. V rámci galavečera vystoupili Julio Bocca, Angel Corella, Vladimír Malachov či Nina Ananišvili. Gala bylo zakončeno premiérou Variací na Haydnovu hudbu v choreografii Twyly Tharp.

 

20.-21.5. proběhl 14. ročník mezinárodní soutěže pro mladé choreografy v Hannoveru.

 

5.-26.6. se v Lincoln Centre New Yorku uskutečnila mezinárodní baletní soutěž, předsedkyní poroty byla dlouholetá hvězda American Ballet Theatre Cynthia Gregory.

2006

 

 

7.12. se v Monaku udělovaly již po šesté CENY NIŽINSKÉHO. Za celoživotní choreografické dílo byli vyznamenáni šéf Hamburger Ballet John Neumeier a americká choreografka Trisha Brown. Jako výrazný choreograf zaujal Marco Goecke, současný hlavní choreograf Stuttgarter Ballet. Ceny pro nejlepší tanečníky získali Gil Roman, dlouholetý člen souboru Maurice Béjarta a švédská balerína Ana Laguna, známá např. jako Giselle z kontroverzního baletu Matse Eka.

 

Proběhla II. Mezinárodní baletní soutěže Brno.

Grand Prix pro absolutního vítěze II. Mezinárodní baletní soutěže Brno 2006

 

Elena Karpuhina - State Ballet School Gdansk (Poland)

2007

1.1. zemřela VĚRA VÁGNEROVÁ, někdejší primabalerína Národního divadla v Brně a držitelka ceny Thálie za celoživotní mistrovství. Vágnerová byla členkou baletního souboru první brněnské scény dlouhých 62 let, v posledních desetiletích jako pedagožka. Učila se v baletní škole u I.V. Psoty a od roku 1940 byla angažována ve zdejším baletním souboru. Tanečnice zůstala věrná Brnu i po druhé světové válce, přestože měla nabídky z pražské první scény. Na prknech moravské metropole Vágnerová účinkovala ve všech baletech od druhé poloviny 40. až do počátku 60. let. V letech 1950 až 1984 kromě angažmá ještě vyučovala na brněnské konzervatoři klasický balet a jako pedagožka působila až do roku 2002 i v divadle. Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru baletu obdržela v roce 2005.(narozena 1927)


26.1. zemřel americký choreograf GLEN TETLEY. Jak napsal americký list New York Times, Tetley byl ale mnohem známější ve „Starém světě“, v Evropě, než v Americe (kde tvořil choreografie např. pro American Ballet Theater, Dance Theater of Harlem, Houston Ballet anebo National Ballet of Canada).
Vlastním jménem Glenford Andrew Tetley Jr., narodil se 3. února 1926 v Cleevelandu a dětství prožil na předměstí Pittsburghu. Příběh svého mládí promítl do choreografie „Pierrot Lunaire" (1962), která byla jeho prvním velkým úspěchem. Vystřídal několik škol, zkoušel studovat medicínu, nějaký čas byl i u námořnictva a po roce 48 studoval balet v New Yorku, mimo jiné u Marthy Graham nebo v Balanchinově škole. V roce 1956 se stal jedním ze zakládajících členů Joffrey Ballet, tančil ve skupině Jeroma Robbinse a v letech 1962-1969 měl vlastní baletní skupinu Glen Tetley Danca Company, kterou musel rozpustit z finančních důvodů. Potom na dlouhý čas přesídlil do Evropy, ale nikde nezapustil kořeny natrvalo. Po příchodu sem pracoval např. v Netherlands Dance Theater, jako choreograf po boku van Manena, dva roky také jako umělecký ředitel.
V letech 1974-1976 vedl baletní soubor ve Stuttgartu, který převzal po předčasně zasnulém Johnu Crankovi. Do Stuttgartu přišel ještě na jeho pozvání. K baletům, pocházejících z tohoto období, které ho nejvíc proslavily, patří „Le Sacre du Printemps" a „Daphnis a Chloe" anebo „Voluntaries", choreografie, která byla vlastně elegií na smrt Cranka. Úplně první byla ve Stuttgartu uvedena už v roce 1973 jeho choreografie „Mythical Hunters", a bylo to vlastně poprvé, kdy se soubor setkal se skutečně moderním – či současným – tancem.
Do jeho choreografií se propisovalo vše, klasický balet, který obdivoval, současný tanec, i muzikál (než odešel z Ameriky, pracoval i na Broadwayi), a hudební inspiraci nehledal v minulosti, ale ve tvorbě skladatelů 20. století. Tetleyho posledním dílem bylo „Lux in Tenebris", choreografie pro Houston Ballet v roce 1999.
České publikum zná Tetleyho choreografii Sphinx na hudbu Bohuslava Martinů, kterou uvádělo Národní divadlo v komponovaném večeru Amerikana II (sezóna 2001/02), tehdy také autor přijel sám svůj kus se souborem nastudovat.
Ačkoli Tetleyho působení ve Stuttgartu nebylo dlouhé a odešel více méně pro neshody se souborem, v následujících dekádách se do Stuttgartu vracel. Naposledy minulý rok, kdy stuttgartský balet uvedl k jeho osmdesátinám komponovaný večer z jeho choreografií. Tehdy také prohlásil: „Mám vždy radost, když mohu přijet do Stuttgartu, protože tu zůstal kus mého srdce. Člověk má vzpomínat jen na to hezké."
Drážďanský Semper Ballett uvádí na počest Glena Tetleyho 7. února 2007 jeho balet „Voluntaries", hlavní roli bude tančit Jiří Bubeníček.

22.1.-30.2. proběhla v Café galerii Černá Labuť malá výstava fotografií Darii Klimentové, fotografky a primabaleríny Anglického národního baletu, a akademického malíře Jana Kunovského. Vernisáž, která se konala 20. ledna, zahájily tanečním happeningem čtyři baletky Národního divadla: Tereza Podařilová, Nikola Márová, Pavla Hrubešová a Marta Drastíková. Choreografii vytvořila Tereza Podařilová


29.1. zemřel ve věku 75 let  dlouholetý přední sólista baletu Národního divadla v Praze JAROMÍR PETŘÍK.


únor - proběhl 35. ročník. mezinárodní taneční soutěže Prix de Lausanne. Vítězkou se stala jihokorejská tanečnice Sae-eun Park. Druhou cenu a Cenu publika získala Japonka Mai Kono, třetí cena šla znovu do Jižní Koreje, pro tanečnici Chaelee Kim. Zbývající tři udělovaná ocenění si odnesli Angličané, James Hay a Delia Mathews, a Portugalec Termo Moreira. Cenu za současnou interpretaci získal Japonec Charles-Louis Yoshiyama.
Soutěže se zúčastnilo mladých 42 tanečnic a 19 tanečníků ve věku 15 -18 let, do finále postoupilo 12 a 7. Účastníci se sešli z 26 zemí, paradoxně ale mezi nimi nebylo zastoupeno Švýcarsko, kde se soutěž koná.

únor - Zuzana Zahradníková jmenovaná sólistkou Bayerisches Staatsballett München
Při příležitosti premiéry Korzára v Bayerisches Staatsballett München povýšil šéf baletu Ivan Liška řadu tanečníků ve svém souboru. Mezi jinými také českou tanečnici Zuzanu Zahradníkovou, která postoupila na sólistku.
Narodila se v Olomouci a studovala pražskou konzervatoř. Za studií tančila menší sólivé role v Louskáčkovi a Marné opatrnosti. Účastnila se finále baletních soutěží ve Vídni a Budapešti. V roce 1999 odešla jako elévka do Mnichova k Ivanu Liškovi. V Korzárovi tančí jednu z odalisek.

19.2. Zemřela  CELIA FRANCA, tanečnice a choreografka britského původu, která v roce 1951 založila v Torontu soubor National Ballet of Canada. V letch 1951-74 byla jeho ředitelkou.
Narodila se v roce 1921 v Londýně, studovala na školách Guildhall School of Music and Drama a Royal Academy of Dance. V patnácti letech se vydala na profesionální dráhu, nejprve v souboru Ballet Rambert, později Sadler´s Welles Ballet, což byl předchůdce dnešního Royal Ballet. V roce 1948 přešla k Metropolitnímu baletu, kde vytvořila také několik televizních baletů pro BBC. V roce 1951 odešla do Kanady, kde byla sháňka po někom, kdo by dovedl vytvořit klasický baletní soubor. Podařilo se jí vybudovat kvalitní a světoznámý soubor, který dnes spolu s Grand Ballets Canadiens tvoří páteř tanečního umění v Kanadě, sama pro něj vytvořila řadu choreografií. Když po více než dvaceti letech opustila místo ředitelky, pracovala na řadě světových scéna jako baletní mistr a často usedala v porotách. Byla prý proslulá jako přísná učitelka s vysokými nároky.

10. - 11. 3. 2007 se konal ve Valenciennes 27. ročník mezinárodní baletní soutěže v klasickém tanci. Porotě předsedal danseur étoile Pařížské opery José Martinez.

15.–18.3. se ve Stuttgartu uskutečnil 11. ročník mezinárodní Solo-Tanz-Theater Festival. Je určen současnému tanci v podání sólových výkonů mladých tanečníků z celého světa. Do soutěže se přihlásilo na 200 účastníků, ze kterých se osm protančilo do finále.
V porotě zasedali Alberto Magno, umělecký ředitel festivalu „Festival da Fábrica“, Sonia Santiago-Brückner, někdejší první sólista Stuttgarter Ballett, choreografka Birgit Scherzer, ředitelka baletu Landestheater Innsbruck, Lára Stefánsdóttir, der umělecká ředitelka The Dance Theatre/ Pars pro toto Island a Samuel Wuersten, umělecký ředitel Rotterdamse Dansacademie a festivalu „Holland Dance Festival“.

Za choreografii byli oceněni:
1. cena: Ryan Lawrence s „Emotion Tabled", hudba: Arvo Pärt
2. cena: Maura Morales s „Die Hypochonder“, hudba: Gabriel Fauré aj.
3. cena: Katarzyna Sitarz s „When the last candle is blown out“, hudba: indiánská hudba a motivy

Ceny za nejlepší taneční výkon:
1. cena: Golan Yosef v „Impulses“, chor.: Golan Yosef, hudba: Fréderique Duru, Golan Yosef
2. cena: Pauline De Laet v „Future qui reste“, chor.: Pauline De Laet, hudba: Philip Glass
3. cena: Katarzyna Sitarz v „When the last candle is blown out“, chor: Katarzyna Sitarz, hudba: indiánská hudba a motivy

Cenu publika si odnesla Pauline De Laet („Future qui reste“).

1.-5. 4. proběhnulve Vídni 6.ročník Mezinárodní soutěž v baletu a současném tanci. Organizátorkou soutěže je bývalá tanečnice a pedagožka Evelyn Téri. Soutěží se ve čtyřech kategoriích, jedna je věnovaná amatérským tanečníků, druhá studentům tanečních škol, třetí profesionálním tanečníkům a zvláštní kategorii má současný tanec. Naposledy se soutěž konala v roce 2004, to se jí zúčastnilo 328 tanečníků dvaceti různých národností. Nad závěrečným galapředstavením převzal záštitu Vladimír Malachov.
             
22.5. byly uděleny Ceny Benois de la Danse 2007. Rozhodla o nich v Moskvě mezinárodní porota, kterou letos řídil Jurij Grigorovič.
Cenu za nejlepší choreografii si odnesl Martin Schläpfer z německého Ballett Meinz za balet Streichquartet.

O cenu pro nejlepší tanečnici se podělily hned dvě: sólistka Pařížské Opery Agnes Letestu, za roli v baletu Les Mirages Sergeje Lifara, a sólistka Velkého divadla v Moskvě Světlana Lukina za roli Marie v Louskáčkovi Jurije Grigoroviče.

Za nejlepší mužský výkon byl oceněn Hervé Moreau sólista Pařížské Opery, a to za roli Armanda v Neumeierově Dámě s kaméliemi.

Za nejlepší scénografii cenu dostal Carlos Gallardo z Buenos Aires za scénu k baletu Bouře (podle stejnojmenné hry W.Shakespeara).

Za celoživotní taneční dráhu byl oceněn Laurent Hilaire, který letos 14. února skončil svou úspěšnou kariéru jako danceur etoil v Pařížské Opeře.

Cena Benois de la Danse se udílí za nejlepší výkony a umělecké počiny v tanci vždy za uplynulý rok. Za patnáct let udílení se ocenění dostalo do třiceti zemí a nominováno bylo na 130 umělců.


8.6. Na vrcholu slávy se jedna z největších primabalerín své generace rozhodla ukončit kariéru. Darcey Busselová odtančila poslední představení na své domovské scéně v Royal Ballet v Londýně v pátek 8. června. Z diváky se rozloučila v baletu Kennetha MacMillana Song of the Earth.
Darcey Bussellová tančila s Royal Ballet dvacet let a sama se ve svých dvaceti letech stala nejmladší tanečnicí s titulem „Principal dancer“. Studovala Royal Ballet School, kam nastoupila relativně pozdě, ve třinácti letech. Už na škole si jejího talentu všiml MacMillan a obsadil ji na školním představení do hlavní role svého baletu Concerto. V tomtéž roce vyhrála prestižní soutěž Prix de Lausanne. První angažmá získala u Sadler´s Wells Royal Ballet. MayMillan ji obsadil do hlavní role nového baletu Princ pagod, který připravoval pro Royal Ballet. Tak se v roce 1988 stala členkou Royal Ballet, už jako sólistka, po roce byla jmenovaná první sólistkou a za několik měsíců primabalerínou. Zatančila snad všechny velké klasické role, ztvárnila řadu rolí v baletech Kennetha MacMillana, také choreografie George Balanchina, Twyly Tharpové, Christophera Wheeldona a dalších.
V roce 1997 se provdala za finančníka Anguse Forbese, se kterým má dvě dcery. Svůj odchod ze souboru ohlásila v roce 2005 a zůstala ještě nějaký čas jako host (guest principal artist).

23.6. zemřel významný ruský taneční pedagog ALEXANDER PROKOFJEV. Působil na Učilišti Velkého divadla v Moskvě, od počátku devadesátých let na taneční akademii Heinz-Bosl Stiftung v Mnichově. Vychoval řadu vynikajících tanečníků, mezi jeho žáky patřili mimo jiné Irek Muchamedov a Andris Liepa. Narodil se 25. června v Omsku a zemřel dva dny před svými 65. narozeninami. Dráhu začal jako tanečník, krátce působil v Novosibirsku, ale skončil předčasně kvůli zraněním. Vystudoval v Moskvě pedagogiku a dvacet let učil při Velkém divadle v Moskvě. Ještě v roce 1989 založil v Sovětském svazu první soukromou baletní skupinu, která úspěšně existovala do roku 1993, kdy odešel na pozvání do Německa. Nejprve pracoval se souborem ve Stuttgartu, od roku 1996 pak až do své smrti učil v Mnichově.


30.8. zemřela někdejší dlouholetá sólistka baletu Divadla J.K.Tyla v Plzni JANA HEYDUKOVÁ, roz. Illeková. Byla žákyní Zdenky Zabylové (1903-1983), v roce 1961 absolvovala pražskou taneční konzervatoř. V letech 1961-67 byla angažovaná v Divadle J.K.Tyla, od 1963 jako sólistka, v letech 1967-69 tančila v Laterně magice a pak až do roku 1984 tančila opět v Plzni. K jejím známým rolím patřila Dobrá víla ve Spící krasavici, Princezna v Pohádce o Honzovi, titulní role v Ptákovi Ohnivákovi, Viktorce, Sněhurce, Giselle, Mášenka v Louskáčkovi nebo Kitty v Anně Karenině. Vedla tréninkové středisko mládeže (sportovní gymnastiky), od roku 1984 učila na LŠU a od 1988 na pěveckém oddělení konzervatoře v Plzni jevištní pohyb.(*20.8.1941)

20.9. byly v rámci premiéry komponovaného tanečního večera Česká baletní symfonie, předány Ceny Komerční banky za nejlepší premiérové výkony sólistů uměleckých souborů baletu, činohry a opery Národního divadla v sezoně 2006 / 2007.
Z baletního souboru cenu získal Michal Štípa za hlavní roli v představení Brel-Vysockij-Kryl (Sólo pro tři). Spolu s ním byli nominováni za tutéž roli Alexandre Katsapov a za roli Tybalta v Romeovi a Julii Jiří Kodym. Všichni baletní umělci se také večer představili publiku na jevišti.

22.10. zemřel tanečník a šéf baletu FRANTIŠEK TICHÝ. Po absolvování Taneční konzervatoře v Praze (1968) přijal na angažmá v baletním souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde v období 1970 – 1990 jako sólista a posléze i jako jeho šéf (1981-1989) ztvárnil dlouhou řadu různorodých tanečních úloh, z nichž k nezapomenutelným patřily zejména Hrabě Alexej Vronskij ve Ščedrinově baletu Anna Karenina, či titulní postava Kašpara Debureaua v moderním baletu Pierot Zdeňka Pololáníka, za něhož získal v roce 1983 Hofbauerovu cenu.
Souběžně tu nastudoval plejádu klasických tanečních rolí (Princ a Merkucio v Prokofjevových baletech Popelka a Romeo a Julie, Colas v Héroldově Marné opatrnosti, Girej v Asafjevově Bachčisarajské fontáně či Franz v Delibesově Coppélii).
Do Českých Budějovic přišel v roce 1992. Jako tanečník a zároveň i jako vynikající mim zde přešel k tzv. charakterním tanečním rolím (ke klíčovým patřily např. Poručík Zuniga ve Ščedrinově baletu Carmen, Sultán Šahrijár v Korsakovově Šeherezádě, Coppélius v Delibesově Coppélii, Generál v baletním večeru složeném ze Straussovy hudby - Vídeňská romance a další). V letech 1993-1996 stál v čele českobudějovického baletního souboru. Jako umělecký šéf, tanečník a baletní mistr tu působil až do chvíle, kdy mu nemoc znemožnila stát na prknech, která znamenají svět (2002).(*1948)

27.11. obdržel Pavel Šmok medaili Státní opery Praha za celoživotní zásluhy o rozvoj českého tanečního umění.

2008

 

19.2. Zemřela ve věku 66 let legendární ruská tanečnice NATÁLIA BESSMERTNOVA.  V roce 1961 nastoupila do baletu Velkého divadla a stala se na tři desetiletí jeho hvězdou. Tančila především velké role klasického repertoáru. Celou kariéru byla v angažmá ve Velkém divadle, od nástupu v roce 1961, kdy debutovala v Chopinových Sylfidách, až po demonstrativní odchod v roce 1995. Tehdy opustila divadlo spolu s manželem, choreografem Jurijem Grigorovičem - spor s managementem také provázela první stávka v dějinách divadla. (nerozena 19. července 1941 v Moskvě)

 

6.a 7. 5. se v Moskvě předávaly každoroční ceny Benois de la Danse. Laureáty se stali:

Za celoživotní dílo: Fernando Alonso

Za choreografii: Jean-Christophe Maillot

Nejlepší tanečnice: Silvia Azzoni, Tamara Rojo

Nejlepší tanečník: Carlos Acosta, Marcelo Gomez

 

28.6. zemřela tanečnice IRINA BARANOVA, donedávna poslední žijící členka Ballet Russes. Narodila se v Petrohradě, odkud její rodina po revoluci emigrovala do Paříže, kde se Baranova stala žačkou Olgy Preobraženské. V roce 1932 ji jako dvanáctiletou angažoval G. Balanchine do souboru Les Ballets Russes de Monte Carlo. Byla jednou ze tří „baby ballerinas“ ještě s Tamarou Toumanovou a Taťánou Rjabušinskou (té bylo už 15 let). Později tančila v Ballet Theatre (dnešní American Ballet Theatre) dalších souborech v Americe a kariéru ukončila poměrně mladá, v roce 1946. Účinkovala v dokumentárním filmu Ballets Russes a napsala autobiografii Irina: Ballet Life and Love. Jedna z jejích dcer Victoria Tennant je populární herečkou (Mumie). Na sklonku života se Baranova usadila v Austrálii.

27.7. zemřel slovenský tanečník DUŠAN NEBYLA (narozen 1946,více informací viz tam).

6. 10. zemřela ve věku 79 let Nadia Nerina, někdejší primabalerína londýnského Royal Ballet. Pocházela z jihoafrického města Bloemfontein (* 21. 10. 1927). V roce 1945 se přestěhovala do Londýna, kde studovala na Rabert School a Sadler´s Wells Ballet School. Po roce nastoupila do Sadler´s Wells Theatre Ballet. V Royall Ballet byla od roku 1947 sólistkou, od roku 1952 přestoupila mezi Principal Dancers. Tanečnice s velkými dispozicemi a lehkými skoky se proslavila v baletech Andrée Howarda (Mardi gras), Fredericka Ashtona (Popelka, Homage to the Queen, Variations on a Theme by Purcell, Birthday Offering, Noctambules) a Roberta Helpmanna (Elektra). Nezapomenutelná byla jako Lisetta v Ashtonově verzi Marné opatrnosti z roku 1960 i v dalších titulních rolích (Sylvie, Spící krasavice, Ondine, Coppelia, Giselle a samozřejmě Odetta a Odilie v Labutím jezeře). Od roku 1965 se stala tanečnicí bez stálého úvazku, s Royal Ballet vystupovala naposledy v roce 1966 právě v roli Lisetty. Jako host se občas objevovala na jevišti i v dalších letech, jejím posledním baletem byla jednoaktová verze Ashtonovy Sylvie v lednu 1968. O několik let později se přestěhovala se svým manželem do Francie, kde zůstala až do konce života.

4.11. zemřela ve věku 88 let Rosella Hightower, americká primabalerína a zakladatelka Centre de Danse Classique ve francouzském Cannes. Svou kariéru začala ve 40. letech s Ballet Russe de Monte Carlo (angažmá v roce 1937) a v Ballet Theatre (později American Ballet Theatre), po válce působila u de Basila v Original Ballet Russe. V roce 1947 vstoupila do angažmá Grand Ballet de Monte Carlo. Tím se stala první americkou tanečnicí, která získala sólistickou pozici v evropském divadle. Pracovala s Léonidem Massinem, Anthony Tudorem, Bronislavou Nižinskou a dalšími choreografy. Když se v roce 1961 soubor Grand Ballet de Monte Carlo rozpadl, tančila ještě na několika gala a pak odešla na odpočinek. Zanedlouho založila v Cannes baletní školu Centre de Danse Classique a v dalších letech byla uměleckou ředitelkou několika významných souborů: Marseilles Ballet (1969-72), baletní soubor při Grand Théâtre Nancy (1973-74), La Scala Ballet (1985-86), Paris Opéra Ballet (1980-83).

20. 12. zemřela ve věku 92 let Olga Lepešinská, někdejší primabalerína Velkého divadla v Moskvě.

  

2009

Prix de Lausanne 2009

Od 26. do 31. ledna 2009 proběhla už po třicáté sedmé prestižní soutěž mladých tanečníků Prix de lausanne. Letos se do ročníku přihlásilo 75 účastníků, z toho 53 dívek a 22 chlapců. Už od 14. ledna probíhala jako doprovodný program výstava uskutečněná ve spolupráci s uměleckou skupinou Repetto, výstava s názvem Pointes de l'artiste, jejímž ústředním tématem byly taneční špičky, které jakožto objekty výtvarníci zakomponovali do svých prací.
Letošní laureáti:

 vítězové, kteří získali stipendia:

 Ms O'Neill Hannah, Nouvelle Zélande, The Australian Ballet School; Mt Eden Ballet School, Nouvelle Zélande
Ms Peng Zhaoqian, Chine, Shanghai Dance School
Ms Mizutani Miki, Japon, Acri-Horimoto Ballet Academy, Saitama
Mr Wijnen Edo, Belgique, Ecole Royale de Ballet d'Anvers
Mr Moreira Telmo, Portugal, Académie Vaganova, St-Pétersbourg; Conservatoire national, Lisbonne
Ms Nemoto Rina, Japon, Centre d'Art Chorégraphique Franco-Japonais, Conflans-S
Fondation Coromandel
Mr Concha Sebastian, Chili, Houston Ballet Ben Stevenson Academy
Fondation Coromandel
- cena za interpretaci současného tance:
Mr Wijnen Edo, Belgique, Ecole Royale de Ballet d'Anvers
- cena publika:
Mr Moreira Telmo, Portugal, Académie Vaganova, St-Pétersbourg; Conservatoire national, Lisbonne
Zdroj: prixdelausanne.org

 

 14.2. - čtyři dny před svými 85. narozeninami zemřel tanečník, choreograf, režisér a pedagog LUBOŠ OGOUN. 1945-52 působil v baletu Národního divadla, poté v armádních souborech a v letech 1957-61 vedl balet v Plzni, kde se začal výrazně projevovat jako choreograf. Svou tvorbou je úzce spojen především s Brnem, kde působil v letech 1961-64 a 1968-92 jako choreograf (v 60. letech a 1990 jako šéf baletu). Po celou dobu také spolupracoval jako choreograf s většinou českých a slovenských divadel i s televizí, v níž působil zejména v oblasti hudebních a zábavných pořadů. V letech 1986-90 vyučoval obor choreografie na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě.

V polském Štětíně se ve dnech 21.–26. dubna 2009 konal druhý ročník mezinárodní baletní soutěže „Zlaté střevíčky“ (Golden Point Shoes 2009) pro mladé tanečníky, které se zúčastnili také studenti Taneční konzervatoře Hlavního města Prahy. Michal Krčmář, student závěrečného 8. ročníku, získal cenu absolutního vítěze – Grand Prix a Lucie Rákosníková, rovněž studentka 8. ročníku, se stala laureátkou.

26. 6.

 zemřel ve věku 90 let (* 16. 4. 1919) tanečník a choreograf Merce Cunningham, jedna z velkých osobností tance 20. století. Interpretační kariéru zahájil ve 30. letech u D. Humphreyové a Ch. Weidmanna, posléze se stal hvězdou souboru Marty Graham, ale od počátků se věnoval choreografii, od roku 1944 zcela. Od počátku spolupracoval se svým přítelem, avantgardním skladatelem Johnem Cagem. Pro svůj vlastní soubor, Cunningham Dance Company, založený v roce 1953 při Black Mountain College, vytvořil téměř 200 choreografií. Spolupracoval a jeho díla uváděna na bezpočtu světových scén, např. New York City Ballet, American Ballet Theatre, Boston Ballet, White Oak Dance Project, Pacific Northwest Ballet, Pennsylvania Ballet, Zurich Ballet, Rambert Dance Company nebo v Pařížské Opeře.
Spolupracoval s filmovými tvůrci a využitím videa (s Charlesem Atlasem a Elliotem Caplanem), v roce 1999 byl uveden dokument Merce Cunningham: A Lifetime of Dance. Vždy šel s dobou a objevoval nové cesty pro choreografickou tvorbu, zabýval se i novými technologiemi, např. využitím speciálního počítačového programu DanceForms, který používal od choreografie Trackers (1991). Jeho poslední choreografie se jmenuje příznačně Nearly Ninety (2009). Merce Cunningham Dance Company dnes sídlí v New Yorku a má 14 členů, je k ní přidruženo Merce Cunningham Studio.

(zdroj: tanecniaktuality.cz)

 

 

30. 6. zemřela ve věku 68 let Pina Bausch, slavná německá tanečnice a choreografka, vedoucí Tanztheater Wuppertal. Nečekaná rychlá smrt ji zasáhla několik dní po té, co jí byla diagnostikovaná vážná choroba. Ještě minulou neděli vystupovala se svou skupinou na prknech Wuppertaler Opernhaus.
Narodila se v roce 1940 v německém Solingenu, od patnácti let studovala na taneční škole v Essenu, kterou tehdy vedl Kurt Joos, kde absolvovala v roce 1958. Odcestovala do USA na stipendium do New Yorku, kde dál studovala a byla členkou několika ansámblů: Dance Company Paul Sanasardo and Donya Feuer, New American Ballet, baletní soubor Metropolitan Opera New York. V roce 1962 se vrátila do německa, tančila ve Folkwang-Ballett, který založil Kurt Joos. V tomto souboru začala od roku 1968 uvádět své první choreografie a o rok později se postavila do jeho čela. Posléze v roce 1973 převzala a reorganizovala taneční soubor – známé Tantheater Wuppertal, jehož vedoucí byla do své smrti. V jejím souboru dlouho působil i český tanečník a choreograf Jan Minařík.
Prvními choreografiemi byly baletní scény z Ifigenie na Tauridě (1974) a Orfea a Eurydiky W. Glucka a Stravinského Svěcení jara (1975). Zlomový okamžik přišel s choreografií–revuí Die Sieben Todsinne / Sedmero smrtelných hříchů (1976) s hudbou Kurta Weila a texty Bertolda Brechta.
Z dalších choreografií, v nichž rozvíjela svůj ojedinělý choreografický přístup, jmenujme např. Café Müller (1978), Kontakthof (1978), Palermo, Palermo (1989), Two Cigarettes in the Dark (1985), Der Fensterputzer / Umývač oken (1997), Água (2001), Für die Kinder von Gestern, Heute und Morgen / Pro děti včerejška, dneška a zítřku (2004), Nefés (2003), Ten Chi (2004), Rough Cut (2005), Vollmond / Úplněk (2006), Sweet Mambo (2008). Poslední premiéra se konala 12. června, kus nesl prostý název Ein Stück von Pina Bausch (kus či dílo P. B.). Choreografie Café Müller a Masurca Fogo se objevily ve filmu Pedra Almodovara Hable con ella (2001), sama režírovala v roce 1990 film Die Klage der Kaiserin.
 

Mladí tanečníci ze souboru baletu Národního divadla, Magdalena Matějková a Mattia Mantellato, se zúčastnili prestižní soutěže Helsinki International Ballet Competition. Soutěž se konala od 2. do 11. června 2009 na půdě Finské národní opery a pro reprezentanty ČR skončila velmi úspěšně: Magda Matějková získala 3. cenu ve své kategorii. Absolventka Taneční konzervatoře hl. m. Prahy je členkou baletu ND teprve první rok.

1.11. zemřel někdejší tanečník Ballet Russe a Grand Ballet de Marquis de Cuevas George Zoritch.Bylo mu 92 let. Byl dlouho jedním z posledních žijících tanečníků, kteří tančili např. v Duchu růže přímo pod Fokinovým vedením, v Basilově éře doprovázel také malé dětské tanečnice. Řadu choreografií pro něj vytvořili David Lichine a Leonide Masin, zúčastnil se slavných turné po obou Amerikách. V souboru Grand Ballet de Marquis de Cuevas ztvárnil přes padesát rolí. Nástupnický soubor Ruských baletů Ballet Russe de Monte Carlo opustil počátkem 60. let, otevřel si v Hollywoodu vlastní studio a věnoval se pedagogické činnosti také jako hostující baletní mistr, po pádu železné opony i v Rusku, odkud původně pocházel. Až do devadesátých let pracoval v Arizoně na univerzitě v Tucsonu a byl členem porot mezinárodních soutěží.

 

19.1. - ve věku 45 let zemřela Soňa Hanzlovská-Zejdová, bývalá sólistka Národního divadla v Brně, Slovenského národného divadla v Bratislavě a Theater Bonn. (narozena 29.7. 1964)

Ve věku 102 let zemřela v Moskvě legendární ruská primabalerina a taneční pedagožka Marina Semjonova. Její výjimečný talent a skvělé výkony patřily po dlouhá léta ke chloubě tehdejšího sovětského baletu. Byla mezi prvními jeho tanečníky, kterým se podařilo natrvalo získat respekt a uznání po celém světě.
Marina Semjonova působila v Mariinském divadle, v roce 1930 odešla z rozhodnutí Stalina do Velkého divadla v Moskvě, kde zářila dalších 22 let. Mezi nejuznávanější role slavné primabaleriny pochopitelně patřila dvojrole v Čajkovského Labutím jezeru a titulní part ve Spící krasavici. K jejím nejúspěšnějším rolím, se kterými slavila úspěchy i v zahraničí, se řadila také Adamova Giselle. S tou Semjonova ohromila mimo jiné v polovině třicátých let minulého století Paříž, kde byl na jevišti jejím partnerem legendární Serge Lifar. Jako taneční pedagožka vychovala Marina Semenova řadu vynikajících umělců zvučných jmen, jako například Natalia Bessmertnova, Marina Kondratieva, Naděžda Pavlova, Nina Sorokina či Ludmila Semeniaka. Na odpočinek Marina Semjonova odešla až ve svých šestadevadesáti letech, k jejím stým narozeninám uspořádalo moskevské Velké divadlo slavnostní galakoncert.


DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU MÝCH STRÁNEK. THANK YOU FOR VISITING MY WEBSITE
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one