Dělat snadno to, co je pro druhé obtížné, je talent................Lidé zapomenou na to, co jsi řekl, i na to, co jsi udělal, ale nikdy nezapomenou na to, jak se vedle tebe cítili.....................Posláním umělce je vnášet světlo do srdcí ostatních lidí...............Bůh musel být muž. Kdyby to byla žena, tak na špičkách tančí muži................Balet dává iluzi překročení možností lidského těla.............Velký talent, to je jen velká trpělivost...........Tanec v srdci,srdce v tanci............................Tanec je nejstarší a zároveň nejmladší ze všech umění..............Tanec je skrytý jazyk duše.................Pamatuj, chceš-li něčeho dosáhnout, musíš na sobě pracovat, zatímco ti ostatní se baví.................Tanec je nejlepší psychická terapie......................Je mnoho různých povolání, ale tanec je poslání, ve kterém čas není ničím a jeho náplň vším.....................Ve své abstrakci dovede hudba postihnout lidské city i vášně tak skvělým způsobem, že nemá hranic. A balet jí je nejblíže.................
Historie baletu v Petrohradě


V Petrohradě se datuje vznik školy klasického baletu od roku 1734, kdy car Petr Veliký zval ke svému dvoru baletní mistry z Francie a Itálie. Po zakladateli školy Francoisovi Landetovi se zapsali do historie vývoje tanečního umění v Petrohradě další významní zahraniční baletní umělci, především Hilferding van Wewen (prosazuje dramatický směr), Charles Didelot (tvoří vlastní balety), Ivan Valberg (vychovává tanečníky z ruských nevolníku - protože se jim nemuselo platit!), Marius Petipa. Tento poslední (nar. r. 1822 v Marseille) přijal roku 1847 nabídku z Petrohradu a roku 1862 se stal choreografem. Sám vytvořil na 50 (!) baletů, z nichž dodnes patří k světovému repertoáru především Korzár, Don Quichot, Bajadérka, Copelie, Popelka. Převzal a dotvořil slavnou romantickou Giselle. Ve svých tvůrčích snahách našel rovnocenného spolupracovníka ve vynikajícím ruském tanečníkovi a choreografovi Lvovi Ivanovovi. Spolu vytvořili slavné Labutí jezero. Ivanov je autorem celého druhého jednání. V r. 1895 byl Lev Ivanov jmenován oficiálni druhým choreografem. Vytvořil pak 12 baletu, z nichž nejznámější jsou Louskáček a Marná opatrnost.

Zatímco Petipa vytvořil kritéria technické vyspělosti tanečního umění, tradici technické podívané, Ivanov byl typ choreografa, který hledal dramatické vyjádření hudební náplně, která ho inspirovala. Byl tedy umělcem v pravém smyslu slova.

Už tehdy byla součástí dnešního Mariinského (Kirovova)divadla taneční škola, která si rychle získala velké jméno. V letech 1900-1910 z ní vyšly světové osobnosti baletního umění jako Michail Fokin, Václav Nižinský, Anna Pavlovová, Tamara Karsavinová - ti všichni se později stali členy proslulé baletní skupiny Sergeje Ďagileva "Les ballets russes", která rozšířila jako první slávu ruského baletního umění do celého světa. Toto baletní těleso se specializovalo na symfonickou hudbu a od té doby se datuje vznik symfonických baletů jako Sylfidy (Chopin), Šeherezáda (Korsakov), Faunovo odpoledne (Debusy), Dafnis a Chloe (Ravel), Pták ohnivák, Petruška a Svěcení jara (Stravinskij), Vyzvání k tanci (Weber), Karneval (Schumann). Ďagilev spolupracoval i s předními světovými výtvarníky jako byli Leon Bax, Alexander Benois, Pablo Picasso, Henri Matisse.

Zlatý punc vtiskla slávě petohradské-leningradské baletní školy především Agripina Vaganová (1879 - 1951). Byla to vynikající tanečnice, která se nejdříve proslavila jako "královna variací" v baletech, kde hlavní role tančily Pavlovová, Karsavinová a Kšesinská. Byla tvůrčí typ tanečnice a cítila nedostatky a určitou stagnaci ve vývoji baletního umění. Přičítala ji špatné metodice výuky klasického tance, a proto když v roce 1916 skončila vlastní taneční činnost (ne bez hořkosti z neuspokojení), začala sama pedagogickou činnost, kterou si získala světové uznání.

První závěry si udělala ze srovnání dvou systému vyučování tanci na konci devatenáctého století: systému francouzská a italská školy. Ještě v baletní škole a pak v divadle chodila na hodiny k známým pedagogům N. G. Legatové a P. A. Gertové, které pracovaly podle francouzského systému (zakladatel Jean-Geoge Noverre), který kladl důraz na měkkost, graciéznost (uvolněnost), ale méně už na technickou virtuozitu. Naproti tomu italská škola (zakladatel Enrico Cecetti) byla postavena na dokonalé technice (tvrdé držení zad a rukou) zatímco stránka poetická byla opomíjena. Když Cecetti opustil Petrohrad, dojížděla za ním Anna Pavlovová na hodiny do Milána.

A. Vaganová srovnávacím studiem obou baletních škol došla k závěru, že žádná s nich nevyhovuje zcela přesně ruskému charakteru. Začala proto hledat takový systém tanečního výcviku, který by vedl k čisté ruské kantiléně tanečních pohybů, k jejich poetickému a oduševnělému výrazu.

S plným rozmachem začíná pedagogická činnost Agripiny Vaganové po r 1917. V r. 1918 začala působit pod vedením baletního kritika a fanatického vyznávače klasického tance A. L. Volynského na škole v Baltflotu odkud přešla po třech letech na choreografické akademické učiliště v Petrohradě. Tam začala vytvářet nový systém, který se stal po několika letech známý v celém světě jako "systém Vaganové". V roce 1925 už slaví obrovský úspěch s vynikající tanečnicí Marinou Semjonovou. Té bylo teprve 17 let, když už byla uznávána za "BALERINU". Po ní pak následovaly další světové postavy jako Galina Ulanovová, Natalia Michailovna Dudinská, Taťána Vječeslovová, Feja Balabinová a Maja Plisecká.

Charakteristické pro taneční školu Vaganové, která se stala vůdčí představitelkou ruského baletního umění, je pohybová graciéznost, plastičnost, měkkost, výrazná umírněnost gesta, "řeč" rukou a samozřejmě také dokonalá technika.

Metoda Vaganové tvoří i dnes osnovu pedagogického vedení na akademickém choreografickém učilišti, které nese její jméno.

29.09.2008 13:09:05
baletoman1

DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU MÝCH STRÁNEK. THANK YOU FOR VISITING MY WEBSITE
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one