Dělat snadno to, co je pro druhé obtížné, je talent................Lidé zapomenou na to, co jsi řekl, i na to, co jsi udělal, ale nikdy nezapomenou na to, jak se vedle tebe cítili.....................Posláním umělce je vnášet světlo do srdcí ostatních lidí...............Bůh musel být muž. Kdyby to byla žena, tak na špičkách tančí muži................Balet dává iluzi překročení možností lidského těla.............Velký talent, to je jen velká trpělivost...........Tanec v srdci,srdce v tanci............................Tanec je nejstarší a zároveň nejmladší ze všech umění..............Tanec je skrytý jazyk duše.................Pamatuj, chceš-li něčeho dosáhnout, musíš na sobě pracovat, zatímco ti ostatní se baví.................Tanec je nejlepší psychická terapie......................Je mnoho různých povolání, ale tanec je poslání, ve kterém čas není ničím a jeho náplň vším.....................Ve své abstrakci dovede hudba postihnout lidské city i vášně tak skvělým způsobem, že nemá hranic. A balet jí je nejblíže.................

Spící krasavice

Spící krasavice - obrázek

Spící krasavice - obrázek

 

 Spící krasavice – časová osa příběhu a baletu

14. – 16. století – ve Francii a Katalánsku kolují nejrůznější verze tohoto příběhu

cca 1575 – narodil se Giambattista Battista Basile

12.1. 1628 – narodil se Charles Perrault

1634-36 - Giambattista Battista Basile jako jeden z prvních vydává příběh Spící krasavice v knize Lu Cuna de li conti  (Příběh příběhů)

14.5. 1643 – Ludvík XIV. (Král Slunce) se ve svých 4 letech a osmi měsících ujímá vlády

1661 – Ludvík XIV. zakládá Academie Royale de Danse

1697 - Charles Perrault vydává pohádku La belle au bois dormant (Kráska která spala v lese) v knize pohádek Histoires ou Contes du Temps Passé (Příběhy z dávných časů)

16.-17.5. 1703 – umírá Charles Perrault

1.9. 1715 – umírá Ludvík XIV. a na trůn usedá jeho vnuk Ludvík XV. (bylo mu 5 let)

1774 – končí vláda Ludvíka XV.

4.1. 1785 –narodil se  Jacob Ludwig Carl Grimm

24.2. 1786 – narodil se Wilhelm Carl Grimm

1805 – v Londýně se uskutečnilo divadelní představení Spící krasavice, ve kterém se mluvilo a hrála hudba

1812-22 -  bratři Grimmovi vydávají studii o německých pohádkách Kinder - und Hausmärchen (Dětské a domácí pohádky), jejíž součástí je i jedna z verzí pohádky Spící krasavice – Šípková Růženka.

11.3. 1818 – narodil se Marius Petipa

1825 – v Paříži je zkomponována opera Spící krasavice (autor Carafa)

1829 – v Paříži je uveden balet Spící krasavice – námět Scribe, choreografie Jean Aumer, hudba Hérold

1835 – narodil se Ivan Vševoložský, který spolupracoval s Mariem Petipou na libretu baletu a byl tvůrcem kostýmů

7.5. 1840 – narodil se Petr Ilijič Čajkovský

4.12. 1844 – narodil se Paul Friederich Gerdt, první představitel Prince v Petipově verzi baletu

21.6. 1850 – narodil se Enrico Cecchetti, první představitel Carabosse a Modrého ptáka v Petipově verzi baletu

1857 – narodila se Maria Mariusovna Petipa, dcera Maria Petipy, první představitelka Šeříkové víly

16.12. 1859 – umírá Wilhelm Carl Grimm

1862 – je vydána kniha Peraultových pohádek, kterou ilustroval Gustave Doré. Tyto obrázky byly inspirací pro návrhy kostýmů Ivana Vševoložského pro premiérové představení baletu Spící krasavice v roce 1890

20.9. 1863 – umírá Jacob Ludwig Carl Grimm

1863 – Turgeněv překládá Persultovy pohádky do ruštiny

1867 – v Miláně se narodila Carlotta Brianza, první představitelka Aurory v Petipově verzi baletu

15.9. 1876 – narodil se Nicholas Grigorievič Sergejev, který zapsal původní verzi baletu Spící krasavice, díky čemuž mohl být později tento balet zrekonstruován.

1881 – Alexander III. se stává ruským carem

1881 – Ivan Vševoložský je jmenován ředitelem Imperiálských divadel v Rusku. Tuto funkci zastává do roku

             1889.

1886 - Ludwig Minkus odchází z funkce baletního skladatele. Vševoložský tento post již neobnovuje a dává tak prostor takovým skladatelům, jako je třeba Čajkovský.

Květen 1888 – Ivan Vševoložský píše Čajkovskému, ve kterém navrhuje zpracovat téma Spící krasavice jako balet. Zároveň se stává libretistou.

2. leden 1890 – generální zkoušku Spící krasavice navštívil car se svým dvorem. Návštěva se však nesla v poněkud chladném duchu.

16. leden 1890 – premiéra baletu Spící krasavice v Petipově choreografii, Mariinské divadlo v Petrohradě, dekorace M.I. Bočarov, kostýmy Vševoložský, dirigent R.E. Drigo, Aurora - Charlotta Brianza, Deziré – P.A. Gerdt, Šeříková víla M.M. Petipa

 

6.11. 1893 – umírá Čajkovský

1894 – konec vlády cara Alexandra III., na trůn nastupuje Mikuláš II.

1896 -  Giorgio Ssavocco uvádí kompletní Spící krasavici v La Scale v Miláně, Auroru tančí Carlotta Brianza

17.1.1899 – Velké divadlo v Moskvě, choreografická úprava podle Petipy A.A. Gorskij, výtvarníci A.F. Gelcer a K.F. Valc, dirigent A.F. Arende, Aurora – L.A. Roslavleva, Desiré – I.N. Chljustin, Šeříková víla – M.I. Gračevskaja, Carabosse – V.F. Gelcer

 

1904 – Nikolaj Sergejev se stává režisérem Mariinského divadla, kde působí do roku 1917 a v mnoha reprízách uvádí balet  Spící krasavice.

1909 – umírá Ivan Vševoložský

14.7. 1910 – umírá Marius Petipa

1914 – Spící krasavice je obnovena v Moskvě

1916 – soubor Anny Pavlovové tančí zkrácenou verzi (o délce 48 minut) Spící krasavice v New Yorku

11.8. 1917 – umírá Paul Friederich Gerdt

2.11. 1921 – Ballet Russes Sergeje Ďagileva uvádí Spící krasavici v divadle Alhambra v Londýně. V tomto okamžiku byl kompletní balet Spící krasavice poprvé uveden na Západě.

1922 – Sergej Ďagilev ukončil po 105. Reprízách uvádění baletu Spící krasavice. Důvodem byly příliš vysoké náklady na produkci tohoto baletu.

18.5. 1922 – Sergej Ďagilev představuje zkrácenou verzi Spící krasavice pod názvem Le Mariage de la Belle au Bois Dormant (Svatba Aurory) v Paříži. Jedná se o uvedení posledního dějství baletu.

8.10.1922 – Divadlo opery a baletu v Petrohradě, choreografie podle Petipy F.V. Lopuchov, výtvarník K.A. Korovin,P.J. Ovčinnikov a V.S. Jakovlev, dirigent V.A. Dranišnikov, Aurora – E.P. Gerdt, Desiré – M.A. Dudko, Šeříková víla – M.J. Pilcova, Carabosse – A.I. Čekrygin

 

30.6. 1923 – Sergej Ďagilev uvádí divertissement z baletu Spící krasavice v Zrcadlovém sále ve Versailleském paláci v Paříži. Opět se jednalo o ukázky z posledního dějství – Svatba Aurory.

24.5.1924 – Velké divadlo v Moskvě, choreografická úprava podle Petipy V.D. Tichomirov, výtvarník A.F. Gelcer, dirigent J.F. Fajer, Aurora – E.V. Gelcer, Desiré – V.D. Tichomirov, Šeříková víla – M.V. Vasiljeva, Carabosse – V.I. Rjabcev

1924 – Praha-Národní divadlo, choreografie R. Remislavský

 

1924 – Záhřeb (Jugoslávie), choreografie V.D Tichomirov

 

1928 – Sofie (Bulharsko), choreografie M. Froman

 

13.11. 1928 – umírá Enrico Cecchetti – první Carabosse a Modrý pták v Petipově verzi baletu

1930 – v Paříži umírá Carlotta Brianza – první Aurora v Petipově verzi baletu

1930 – umírá první  představitelka Šeříkové víly v Petipově verzi baletu Maria Mariusovna Petipa

1930 – Spící krasavici uvedl v Londýně The Vic-Wells (nyní Royal) Ballet pod vedením Ninette de Valois

1934 -  Spící krasavici uvádí v Berlíně Rudolf Laban na hudbu Johanna Strausse

1935 – Charkov(Rusko), choreografie K.J. Golejzovský

 

20.3.1936 Velké divadlo v Moskvě, choreografie A.M. Messerer a A.I. Čekrygin, režisér B.A. Mordvinov, výtvarník I.M. Rabinovič, dirigent J.F. Fajer, Aurora – M.T. Semjonova, Desiré – V.D. Golubin, Šeříková víla – G.P. Petrova, Carabosse – G.A. Lerche

 

1936 – Mordkin uvádí Spící krasavici ve Spojených státech

12.2. 1937 - Catherine Littlefield uvádí svou vlastní, nově choreografovanou verzi baletu Spící krasavice se souborem Philadelphia Ballet.

29.-30.7. 1937 – Catherine Littlefield představuje svou verzi baletu Spící krasavice v Philadelphii

1937 – Kyjev (Ukrajina), choreografie G.A. Berjozova

 

1937 – Belgie « La Monnaie » , choreografie M. Kačarovskij

 

2.2. 1939 – na základě Segejevových zápisů se obnovují dvě dějství původní verze Spící krasavice v nastudování Vic-Wells Ballet (později přejmenován na Sadler's Wells Ballet). Roli Aurory tančila Margot Fonteyn.

1941 – Saratov, choreografie K.I. Salnikova

 

1941 – American Ballet Theatre v New Yorku, choreografie A.Dolin

 

20.2. 1946 - Sadler's Wells Ballet uvádí v Covent Garden v Londýně úplnou verzi Spící krasavice podle Sergejevových zápisů. Bylo to první představení v Covent Garden po skončení druhé světové války, choreografie Sergejev, Frederick Ashton a N. Valois

1948 – uvádí Spící krasavici pod názvem Šípková Růženka v Národním divadle v Praze Saša Machov – toto představení mělo 196 repríz v jedenácti sezónách

1948 – Riga, choreografie E.A. Tangieva-Birzniek

 

1948 – Sergej Lifar uvádí v pařížské Opeře jednoaktovou verzi Spící krasavice

 

9.10.  1949 - Sadler's Wells Ballet poprvé uvádí klasickou verzi Spící krasavice ve Spojených státech - a to v Metropolitní Opeře v New Yorku. V tomto představení se také americké obecenstvo poprvé setkalo s Margot Fonteyn, představitelkou Aurory.

1949 – Milánská La Scala (Itálie), choreografie M. Valman

 

1949 – Dánský královský balet uvedl Spící krasaici jako jednoaktový balet

 

1949 – Berlín (Německo), choreografie T. Gzovskaja

 

1950 – Kyjev(Ukrajina), choreografie F.V. Lopuchov

 

1951 - Alfredo Bortoluzzi uvádí se svým souborem komorní verzi baletu Spící krasavice v Essenu

23.6. 1951 – umírá Nicholas Grigorijevič Sergejev

25.3. 1952 – Kirovovo divadlo v Leningradě (Mariinský, Petrohrad), choreografie podle Petipy K.M. Sergejev, výtvarník S.B. Virsaladze, dirigent B.E. Chajkin, Aurora N.M. Dudinská, Desiré – K.M. Sergejev, Šeříková víla – A.J. Šelest, Carabosse – B.V. Šavrov

9.4. 1952 – balet Velkého divadla v Moskvě uvádí Spící krasavici v choreografii Asafa Messerera a Michaila Gaboviče, , scéna M. Obolenskij, kostýmy L.N. Silič, dirigent J.F. Fajer, Aurora – O.V. Lepešinská, Desiré – V.A. Preobraženskij, Šeříková víla – L.K. Čerkasova, Carabosse – E.S. Banke

 

1952 – Novosibirsk (Rusko), choreografie V.I. Vajnonen

 

1952 – Sverdlovsk (Rusko), choreografie M.L. Satunovskij

 

1952 – Lvov (Ukrajina), choreografie N.I. Tregubov

 

1952 – Brno, choreografie Ivo Váňa Psota

 

1953 – Perm (Rusko), choreografie J.P. Kovaljov

 

1953 – Gorkij (Rusko), choreografie G.I. Jazvinskij

 

1954 – Minsk (Bělorusko), choreografie K.A. Muller

 

1954 – Alma-Ata (Kazachstán), chorografie J.P. Kovaljov

 

1954 – Doněck (Ukrajina), choreografie M.D. Cejtlin

 

1955 – Baku (Azerbajdžán), choreografie G.G. Almaszade

 

1955 – Vilnijus (Litva), choreografie V.V. Grivickas, M.F. Moisejev a K.I. Salnikova

 

1955 – Kujbyšev (Rusko), choreografie N.V. Danilova

 

1956 – Frunze (Kirgizstán), choreografie V.K. Litviněnko

 

1956 – Poznaň (Polsko), choreografie E. Gogul

 

1957 – Stuttgart (Německo), choreografie N. Berjozov

 

1957 - Ninette de Valois nastudovala balet Spící krasavice s Královským dánským baletem

1959 – televizní stanice BBC produkuje filmovou verzi Spící krasavice v provedení Londýnského královského baletu (The Royal Ballet)

1959 – Tbilisi (Gruzie), choreografie V.M. Čabukiani

 

1959 – Kazaň (Rusko), choreografie K.F. Bojarskij

 

1959 – Sofie (Bulharsko), choreografie F.I. Balabina

 

1960 -  Nižinská a Helpman nastudovávají Spící krasavici s Grand Ballet du Marquis de Cuevas

10.6. 1960 – The Royal Ballet obnovuje Spící krasavici v choreografické úpravě Fredericka Ashtona

22.9. 1961 – Spící krasavice podle Sergejeva je poprvé uvedena v Americe – tančil baletní soubor Kirovova divadla

1961 – Čeljabinsk (Rusko), choreografie O.M. Dadiškiliani

 

1962 – Saratov (Rusko), choreografie V.T. Adavšeskij

 

1962 – Tallin (Estonsko), choreografie V.Ch. Pjari

 

7.12. 1963 – balet Velkého divadla v Moskvě premiérově uvádí Spící krasavici v choreografii Jurije Grigoroviče (podle Petipy), výtvarník S.B. Virsaladze, dirigent B.E. Chajkin, Aurora – M.M. Plisecká, Desire – N.B. fadějčev, Šeříková víla – R.K. Karelskaja, Carabosse – E.A. Cholina

1963 – Drážďany (Německo), choreografie T. Schilling

 

1963 – Vídeň (Rakousko), choreografie V. Orlikovskij

 

1965 – Lvov (Ukrajina), choreografie M.S. Zaslavskij

 

1965 – Kišiněv (Moldavsko), choreografie S.M. Tulubjeva

 

1965 – Mnichov (Německo), choroegrafie Ch. Rozen

 

1965 – balet Kirovova divadla uvádí filmovou verzi Spící krasavice podle Sergejevových zápisků

1966 – Rudolf Nurejev uvádí Spící krasavici v La Scale v Miláně

1966 – Sverdlovsk (Rusko), choreografie S.M. Tulubjeva

 

1967 – Novosibirsk (Rusko), choreografie K.M. Sergejev

 

1967 – London Festival Ballet, choreografie B. Stevenson

 

1967 – Praha- Národní divadlo, choreografie I. Blažek

 

1967 – Budapešť (Maďarsko), choreografie P.A. Gusev

 

1967 - Kenneth MacMillan uvádí Spící krasavici v Berlíně

1967 - Peter Wright uvádí „intimní verzi“ Spící krasavice v Kolíně nad Rýnem

1968 - Peter Wright uvedl Spící krasavici s Royal Ballet v Londýně

1968 – Maurice Bèjart uvádí se svým Baletem 20. století Ni flours, ni couronnes – balet inspirovaný Petipovou Spící krasavicí

1968 – Perm (Rusko), choreografie N.S. Markarjanc

 

1968 – Vilnijus (Litva), choreografie E. Tann

 

1968 – Argentina, divadlo Colon, choreografie George Carter

 

1968 – Londýnský královský balet

 

1969 – Frunze (Kirgizstán), choreografie J.J. Družinin

 

1969 – Tallin (Estonsko), choreografie M.O. Murdmaa

 

1969 – Tokio (Japonsko), choreografie Ch. Kitachara

 

1970 – Minsk (Bělorusko), choreografie N.A. Fjodorova

 

1970 – Kujbyšev (Rusko), choreografie E. Tann

 

1971 – Oděsa (Ukrajina), choreografie I.A. Černyšjov

 

1.10. 1971 - Ben Stevenson nastudoval Spící krasavici s National Ballet of Washington, který udel v Pittsburghu

1.9. 1972 – Rudolf Nurejev nastudoval balet Spící krasavice s National Ballet of Canada

1972 – Alma-Ata (Kazachstán), choreografie J.J. Družinin

 

1972 – Doněck (Ukrajina), choreografie S.M. Tulubjeva

 

1972 – Ufa (Rusko), choreografie B.M. Bruskin

 

1972 – Sofie (Bulharsko), choreografie P. Rajčev

 

1972 – National Ballet (USA), choreografie B. Stevenson

 

1972 – Helsinky (Finsko), choreografie N. Berjozov

 

1972 – Ankara (Turecko), choreografie G. Gilgaš

 

1973 - Robert Helpmann uvádí Spící krasavici na Australském kontinentu se souborem Australian Ballet

1973 – Spící krasavice v úpravě Rudolfa Nurejeva je uvedena v New Yorku

15.3. 1973 - Kenneth MacMillan uvádí s Royal Ballet v Londýně novou verzi baletu Spící krasavice

31.5.1973 – Velké divadlo v Moskvě, choreografie J.N. Grigorovič (podle Petipy), výtvarník S.B. Virsaladze, Aurora – E.S. Maximova, Desiré – V.V. Vasiljev, Šeříková víla – M.K. Leonova, Carabosse – V.A. Levašov

 

1973 – Gorkij (Rusko), choreografie J.J. Družinin

 

1975 – Rudolf Nurejev vytváří novou verzi Spící krasavice pro London Festival Ballet

1975 – Dušanbe (Tádžikistán), choreografie V. Pjari

 

1977-78 - Dame Ninette de Valois vytváří novou verzi baletu pro Royal Ballet v Londýně

1978 – uvádí svou verzi baletu Spící krasavice John Neumeier, tančí Hamburg Ballet

1979 – Charkov (Rusko), choreografie K.M. Sergejev a N.M. Dudinská

 

1981 - George Balanchine choreografuje a uvádí svou verzi Girlandového valčíku ze Spící krasavice, tančí New York City Ballet na Čajkovského festivalu

1983 – balet Kirovova divadla natáčí Spící krasavici jako film

1984 - Maina Gielgud nastudovává balet Spící krasavice s Australian Ballet

1991 – New York City Ballet uvádí Spící krasavici, kterou podle Maria Petitpy choreografoval Peter Martins. Ten rovněž použil choreografii George Balanchina – Girlandový valčík.

1996 – vytváří zcela novou choreografii Spící krasavice Mats Ek pro Státní operu v Hamburku. Zde zvlá víla píchne Auroře drogy a princ jí zachrání tak, že vílu zastřelí. Představení vyvolalo vlnu nadšení, ale i nevoli u obecenstva, které preferuje tradiční pojetí.

 

25.08.2010 11:43:46
baletoman1

DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU MÝCH STRÁNEK. THANK YOU FOR VISITING MY WEBSITE
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one