Dělat snadno to, co je pro druhé obtížné, je talent................Lidé zapomenou na to, co jsi řekl, i na to, co jsi udělal, ale nikdy nezapomenou na to, jak se vedle tebe cítili.....................Posláním umělce je vnášet světlo do srdcí ostatních lidí...............Bůh musel být muž. Kdyby to byla žena, tak na špičkách tančí muži................Balet dává iluzi překročení možností lidského těla.............Velký talent, to je jen velká trpělivost...........Tanec v srdci,srdce v tanci............................Tanec je nejstarší a zároveň nejmladší ze všech umění..............Tanec je skrytý jazyk duše.................Pamatuj, chceš-li něčeho dosáhnout, musíš na sobě pracovat, zatímco ti ostatní se baví.................Tanec je nejlepší psychická terapie......................Je mnoho různých povolání, ale tanec je poslání, ve kterém čas není ničím a jeho náplň vším.....................Ve své abstrakci dovede hudba postihnout lidské city i vášně tak skvělým způsobem, že nemá hranic. A balet jí je nejblíže.................

Historie baletu Louskáček

LOUSKÁČEK
balet o dvou jednáních
Libreto: Marius Petipa podle pohádky Ernesta Theodora Amadea Hoffmanna
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij
Choreografie: Lev Ivanov
Premiéra: 18. prosince 1892 v Mariinském divadle v Petrohradě
Dekorace a kostýmy: Michail J. Botčarov, Konstantin M. Ivanov
Hlavní interpreti: Antonietta Dell'Era, Pavel Gerdt, T. Stoukolkin, Nikolaj Legat, Olga Preobrazenska, S. Belinska
Hlavní postavy baletu: Klára, Fritz, Drosselmayer, Louskáček, Myší král, Harlekýn, Kolombína, Cukrová víla, zástupci národů

Historie baletu Louskáček

    Přelom 19. a 20. století se v baletním umění vyznačoval hledáním nové cesty, která by se odklonila od pesimistických romantických tradic tehdejších baletních inscenací. Snaha rozšířit slovník pohybové artikulace v souvislosti s dramaturgií velkých scén měla obohatit divadlo o novou poetiku a fantazii. K takovým dílům, jež jsou dnes ve světě považována za klenoty klasických baletů, patři i Čajkovského Louskáček, tradiční představení uváděné v předvánoční době.
     Libreto vychází z pohádky německého spisovatele E. T. A. Hoffmanna, který se vedle kariéry státního zaměstnance stal i významným umělcem. V roce 1814 začal publikovat pohádky a o dva roky později vydává své dílo Louskáček a myší král, později přepracované francouzským spisovatelem A. Dumasem. Příběh o sváteční atmosféře Štědrého večera, ve kterém se tajemství a krása spojuje s realitou i dětskou fantazií ve fascinující labyrint, zaujal tehdejšího ředitele carských divadel I. Vševoložského natolik, že si objednal u P. I. Čajkovského hudbu k dvouaktovému baletu pro Mariinské divadlo v Petrohradě. Zkušený hudební skladatel se ujal úkolu s velkým nadšením, neboť miloval svět dětské obrazotvornosti, svět pohádek. Ačkoliv hudbu k baletu Louskáček připravoval v době velkého duševního utrpení, dokázal se od svých problémů odpoutat a přenést se do bezstarostného světa hravých dětí toužících po idylickém dobrodružství.
     První jednání zkomponoval na svém koncertním turné po Francii. Po předehře, která navodí atmosféru vánočních svátků, následují taneční pochody. Nadšení z práce na hudební dramaturgii pohádkového baletu ustala s divertissementem druhého jednaní, které však překonal s mistrovskou rutinou. Tance doplnil květinovým valčíkem a duetem napsaným pro hlavní sólovou dvojici. Ačkoliv měl skicu baletu hotovou, neustále váhal s orchestrací svého díla a práci na baletu na nějaký čas odložil. Hledal nový impuls, inspiraci i nápad pro uspokojivé dokončení svého díla. Pomoc přišla v podobě nově nalezeného bicího nástroje celesty, jejíž zvuk ho okouzlil a dodal mu chuť k dokončení celé práce. Celesta jako by rozcinkala tisíce zvonečků, symbolizujících vánoce, jiskření sněhu i vůni napečeného cukroví, a dodala hudební partituře to správné aroma.
     Zatímco Čajkovskij pracoval na základě ruského překladu německé Hoffmannovy pohádky, francouzský choreograf M. Petipa napsal scénář s přihlédnutím k upravené verzi A. Dumase, jež odstranila některé kruté elementy. Práce s vynikajícími tanečníky naznačovala že balet Louskáček zopakuje triumf Spící krasavice vytvořené o dva roky dříve. Po dokončení prvního obrazu M. Petipa onemocněl a dostudováním byl pověřen jeho asistent L. Ivanov, který vložil svou invenci do choreografie tanců národů a do elegantního valčíku ve druhém aktu. Jeho cit pro balet i atmosféru vyvrcholil ve scéně vloček, kterou nastudoval se 60 tanečnicemi a vytvořil tak iluzi husté chumelenice. Jeho um se projevil i v závěrečném pas de deux ve druhém jednaní.
     Premiéra baletu Louskáček byla uvedena 6. prosince 1892 a vzbudila v odborných kruzích značné rozpaky. Diváci byli zklamáni podivně řešenou první scénou, kterou kritikové zhodnotili jako nevkusné buržoazní a taneční férii označili za urážku petrohradské scény. Nespokojenost vyvolala i dobře tančící italská balerína A. Dell'Ery, která byla považována za ošklivou, a proto nevyhovující pro hlavní roli Víly Dragee. I přes nepříznivé kritiky se inscenace udržela na repertoáru Mariinského divadla tři roky, ale během dalších let prošla mnohými změnami. Balet Louskáček býval inscenován např. jako sled virtuózních variací a pas de deux proložených a pospojovaných naivní pantomimou nebo jako lyricky laděná kompaktní pohádka s veškerými půvaby dětských radostí a přání.
     Louskáček se objevil i v mnoha dalších produkcích. A. Viscusi ho uvedl v Národním divadle v Praze již v roce 1908. Viscusi upravil délku baletu tak, aby vyhovovala celovečernímu představení. Kde to jen šlo, přidal nějaká čísla. Například v divertissementové části, kde tančí Káva, Čaj a Čokoláda, tančila u něj navíc Vodka, Champagne, Cukr, Limonáda, Voňavky apod. Pro Kláru, která se tu jmenovala Mařenka, měl ideální představitelku v osmileté Štěpánce Klimešové. Premiéra byla tehdy slavnostní, neboť jako princezna z Dragantu (původně víla Dražé) hostovala v Praze Tamara Platonovna Karsavina. Viscusi s ní tančil v druhém jednání grand pas de deus jako princ, ona sama poté tančila variaci a codu, zřejmě v choreografii Ivanova. Když pak Viscusi dával v roce 1928 Louskáčka v Bratislavě, rozšířil ho ještě více a musel tak přidávat Čajkovského hudbu ze Spící krasavice. V Národním divadle jako druhý v pořadí uvedl Louskáčka Augustin Berger až roku  1923.

     I Anna Pavlová představila se svou baletní společností úryvek Sněhové vločky na turné v roce 1901. S.N.  Sergejev uvedl svou verzi se Sadler´s Wells Ballet v roce 1934. Ve stejném roce V. Vajnonen nastudoval toto dílo s Kirovovým baletem. Choreograf L. Christensen uvedl svou verzi v roce 1944 a o 4 roky později se s Louskáčkem setkali australští diváci v Melbourne v podání umělců baletního souboru Ballet Rambert při jejich turné. Balanchinova produkce pro New York City Ballet byla uvedena v roce 1954 a soubor balet uváděl každé další Vánoce, neboť jak Balanchine sám říkal, tento balet měl rád již od dětství. Tančil v něm už jako malý chlapec a od patnácti let se objevoval i v roli Louskáčka. Choreografie J. Grigoroviče byla nastudována ve Velkém divadle v Moskvě v roce 1966 a v tomtéž roce proběhla Stuttgartská premiéra choreografa J. Cranka. V roce 1967 představil R. Nureyev svou verzi se Švédským královským baletem, kterou přenesl v roce 1968 do Londýna. Tam ji nastudoval s londýnským Královským baletem. Pro Královský dánsky balet byl Louskáček upraven F. Flindtem v roce 1971. V roce 1971 zaujala pozornost veřejnosti i originální Neumeierova verze baletu Louskáček vypravena Frankfurtským baletem. Hlavní hrdinka dvanáctiletá Marie v něm dostává jako dárek k narozeninám baletní špičky, a to ji zavede do snu, ve kterém se stává tanečnicí Mariinského divadla. Při výletu do světa baletu je Marie pohlcena a zaujata náročnou profesí, od které se nemůže vrátit zpět ke ztracenému dětství. Procitnutí do reality se stává symbolem návratu do bezstarostnosti. S American Ballet Theatre nastudoval svou vlastní choreografii jeden z nejúspěšnějších světových tanečníků M. Baryšnikov.

     Za hranicemi Ruska se balet Louskáček objevil poprvé právě v našem pražském Národním divadle v roce 1908. Inscenace měla 24 repríz a zůstala na repertoáru Národního divadla do srpna roku 1910.

10.09.2008 10:11:53
baletoman1

DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU MÝCH STRÁNEK. THANK YOU FOR VISITING MY WEBSITE
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one